S prodlužujícími dny se probouzejí i naše zahrádkářské vášně. Všechno nářadí je už nabroušené a opravené, a teď jenom čeká v kůlně na svoji příležitost. Počasí je však vrtkavé a často se nám stává, že uléháme na konci slunečného dne a probouzíme se do metelice. Nelitujme toho a využijme zdánlivě ztraceného času k intelektuální činnosti. Naplánujme si, co a kde je vhodné pěstovat s přihlédnutím k doporučené obměně. Nakresleme si, kam vysadíme hlavní plodiny, jakou rostlinu použijeme jako předplodinu a kterou jako následnou. Určitě nám pak půjde práce lépe od ruky. Nezapomínejme na zásoby Únor je měsícem, kdy se už pomalu můžeme pustit do pěstování. V tvořitelském nadšení bychom však neměli zapomínat, že máme ve sklepě či jinde uskladněnou zeleninu z loňského roku, která by nám ještě měla alespoň do jara vydržet. Za bezmrazého počasí je proto třeba tuto místnost dostatečně větrat, aby se zde neusadila plíseň. Udržujeme zde čistotu a současně kontrolujeme, v jakém stavu se naše úroda nachází. Pokud kořenová zelenina vysychá, je třeba zvýšit vlhkost, ale ne tak, že ji budeme kropit. Mírně Autor: archiv polévat můžeme pouze podlahu, popřípadě pokropíme konví stěny nebo rozprášíme trochu vody postřikovačem. Úplně uschlé nebo (ještě hůře) nahnilé kusy okamžitě likvidujeme. Zakládáme pařeniště Pro tento čas - zhruba od poloviny měsíce se nejlépe hodí pařeniště poloteplé. Jako zahřívací substrát použijeme v tomto případě směs starého listí a slámy, popřípadě králičího hnoje, kterou jsme již na podzim prolili horkou vodou a uložili na chráněném místě, aby nepromrzala. Jestliže jsme to nestihli, není ještě nic ztraceno. Opatříme si čerstvý koňský hnůj, promícháme ho s trochou suchého listí a vedle pařeniště uděláme z této hmoty hromadu ve tvaru kostky. Nebudeme ji pěchovat, aby teplotvorné bakterie měly dostatek vzduchu a mohly se co nejrychleji rozmnožit. Jakmile se hnůj začne prohřívat, vyklidíme pařeniště, nasypeme na dno vrstvičku písku a celý prostor naplníme připravenou směsí, kterou tentokrát udusáme. Podle hloubky pařeniště by měla být tato vrstva silná 30 až 40 cm, ale vždy tak, aby mezi přiklopenými okny a povrchem půdy zůstal volný prostor 20 až 25 cm. Okna ještě zakryjeme rohoží, která napomůže k udržení tepla. Přibližně za 2 až 3 dny, když se směs hnoje prohřeje, přisypeme asi 15 cm vysokou vrstvu kypré humózní zeminy. Autor: archiv V poloteplém pařeništi lze přibližně od konce měsíce pěstovat sadbu hlávkového salátu, květáku a kapusty. Můžeme zde však také rychlit ředkvičky, pažitku a jiné druhy naťové zeleniny, jimiž si budeme chtít zpestřit kuchyňský stůl již v druhé polovině března. Co a jak vysévat? Kdo má vytápěný skleník, je mu hej. Již od ledna může vysévat rajčata, papriky a okurky, které potřebují v prvních týdnech po výsevu teplotu okolo 20 °C. Chladnější prostředí, maximálně do 18 °C, potřebuje naproti tomu salát. Při vyšší teplotě zastavuje klíčivost, a proto by se měl pěstovat odděleně, třeba v pařeništi nebo na okenním parapetu. Zde lze také poměrně úspěšně předpěstovat sadbu celere, petržele, raného květáku, hlávkového zelí, kedluben a tyčkových fazolí. Pokud na delší dobu ustoupí mrazy a půda rozmrzne, je možné vysévat některé otužilejší druhy zeleniny i na otevřený záhon. Jedná se především o cibuli, mrkev a petržel, v mírnějších klimatickým oblastech pak i špenát. Použijeme–li ochranu z netkané textilie nebo ještě lépe z průhledné fólie, můžeme venku začít pěstovat i ředkvičky, mrkev, cibuli, lebedu aj. Musíme však zvolit takovou odrůdu, která je odolná vůči nízkým teplotám. Zkouška klíčivosti Autor: archiv Každá rostlina potřebuje ke zdárnému vyklíčení a růstu určitý prostor. Často používáme metody hustšího výsevu a následného pletí, která však není pro vetší záhony příliš ideální. Vysejeme–li zde rostliny příliš hustě, budeme mít zbytečně moc práce, nehledě na to, že některá dovážená semena jsou dost drahá. Proto je dobré si před vlastním výsevem vyzkoušet klíčivost, a to zejména u starších nebo vlastnoručně vypěstovaných semen. Podle velikosti stačí náhodně vybrat 10 až 30 semínek a ty rozložit na talířek s namočeným sacím papírem nebo buničinou. Potom je přikryjeme průhlednou miskou a uložíme v místnosti na světlém místě – ne však na slunci, protože se nesmí zapařit ani zaschnout. Podle množství vyklíčených semen si pak spočítáme procento klíčivosti, které by mělo přesahovat 50 %, ale raději více. Semena s klíčivostí pod 40 % by se měla vysévat ve dvojnásobné hustotě, s klíčivostí 20 % by se na běžný záhon neměla vůbec vysévat. Při klíčivosti 10 % a méně je můžeme rovnou vyhodit. -ra- Foto: Archiv In