Není však křeslo jako křeslo, výběru je nutné věnovat velkou pozornost. Samozřejmě musíme vědět, zda v něm chceme jen sedět a číst či sledovat televizi, a nebo ho chceme využívat i aktivně, tedy jako místo k práci či relaxaci. Současně by mělo esteticky ladit se zařízením interiéru, případně mu jako designový solitér dodat na zajímavosti. Ovšem design by neměl být na prvním místě, estetika by neměla převažovat nad funkčností.

Křesla k posezení

Kvalitní křesla už je dnes možné koupit i jako součást sedací soupravy, i když zde je třeba zvláště rozlišovat, zda je u něj důležitější design, či funkce, neboť jen málokdy splňují všechna požadovaná kritéria. Slouží obvykle k posezení s návštěvou, případně v něm v různých nepohodlných polohách sledujeme televizi, k ideálu má však takové křeslo až na výjimky daleko. Asi největším nedostatkem je nízké opěradlo zad, které navíc svírá se sedákem pravý úhel, což sice může vypadat zajímavě, k dlouhému sezení však takové kusy nejsou. Naopak symbolem pohodlného spočinutí a relaxace je odedávna ušák. Oceňujeme ho i dnes, ovšem současným požadavkům už pouze on nemůže dostát.

Relaxační křeslo odpovídající současným požadavkům by mělo být prostorné, splňovat ergonomické parametry a mělo by se nám líbit. Sedák a opěradlo by v tomto případě měly svírat alespoň 135 stupňů, ještě lepší je, pokud je alespoň opěradlo polohovací. Z některých typů lze udělat téměř lehátko. Polohování a další možnosti nastavení – například opěrek rukou či hlavy, jsou důležité i proto, aby ho mohlo využívat více členů rodiny a nastavit si jej podle své postavy. Sedák těchto křesel buď končí již v podkolení, v takovém případě bývá jeho součástí taburet, nebo je možné mechanicky či elektricky vysunout podložku nohou, která je součástí křesla. Jakékoli křeslo by mělo mít kvalitní a odolné područky, a to nejen jako příjemnou oporu pro ruce, opěrky rukou jsou také velkou pomocí při vstávání především pro méně pohyblivé osoby. Další variantou je otočné křeslo, které dodá kromě pohodlí i více možností pohotového kontaktu se svým okolím.

Long chair alias sedolehátko

V posledních letech si stále větší oblibu získává takzvaná chaise-longue či long chair, v českém překladu nejčastěji „dlouhá židle“. Naši předkové, kteří v předminulém století hledali české ekvivalenty k přejatým slovům, by ji zřejmě nazvali „sedolehátkem“. Ať tak či tak, určenost k odpočinku a požitku z pohodlí dokládá obliba dlouhých židlí – v lidských obydlích jsou v různých obměnách využívány už tisíce let. Za ten čas získal tvar tohoto kusu nábytku na dokonalosti – jde o podlouhlé lehátko se zvýšenou částí pro hlavu a horní polovinu těla a dostatečným prostorem pro natažení nohou, často je opatřeno i krátkým opěradlem po jedné z delších stran.

V posledních letech se ve stále větší míře long chair vracejí, a jak jinak než v novém a neotřelém designu. Historické kusy byly především ze dřeva či proutí a poduškou byla kožešina, kůže či textilie a měkké vlákno. Dnes jsou přírodní materiály doplněny kovy, laminátem, umělými textiliemi či plasty, a protože tato lehátka často jako zvláštní kus nábytku navrhují známí designéři, může jít také o umělecký interiérový solitér. V době stresu a spěchu nabízejí rychlou příležitost ke krátkému odpočinku a poskytnou odlehčení zádům, nohám a v neposlední řadě uklidní také hlavu.

Dana D. DaňkováFoto: www.profimedia.cz, www.alax.cz