Kdo by neznal cihlu. Jenže ani tolik nám známá klasická cihla to nemá v boji s konkurencí dnes jednoduché. Nabídka trhu se stavebninami nabízí široký sortiment nových materiálů a tak se i cihla v boji s konkurencí má co ohánět, aby neztratila své slovo ve stavebním světě. Moderní technologie přichází na trh nejen ze samotnými cihlami, ale i s celými stavebními systémy, které umožňují pokračovat ve stavbě i za nepříznivých klimatických podmínek. Cihly tedy získávají stále nové a nové rozměry, tváře a rovněž na kvalitě. Mezi jejich nejznámější a nejužívanější formu patří cihly označované jako THERM. Vyznačují se svislým děrováním a lepší tepelně izolační vlastností, lehkostí. Nejčastěji se používají jak pro budování vnějších konstrukcí, tak i na stavbu vnitřních nosných zdí. Jejich boční drážky umožňují jednotlivé cihly spojit tzv. na sucho nebo na maltovou zátku (na vazbu). Dá se říci, že charakteristické rysy těchto cihel jsou i jejich přednostmi - lepší tepelná izolace, nižší spotřeba malty. Další podobou jsou vápenopískové cihly, které se vyrábí lisováním z jemného písku s vysokým obsahem oxidu křemičitého a jemně mletého nehašeného vápna s vodou. Jsou lisovány jak plné tak děrované s bočními drážkami v mrazuvzdorné i nemrazuvzdorné úpravě. Tyto cihly se dají poznat podle jejich charakteristického přírodního bílo-šedého zabarvení. Lze je ovšem zabarvit i do jiného barevného odstínu, například velmi oblíbeného červeného či zeleného. Vhodné jsou na stavbu podomítokového a režného zdiva. V případě jejich použití na stavbu vnější stěny vytápěných budov, je třeba je doplnit tepelnou izolací. Jejich nasákavost je nejvíce 15%. Mezi oblíbené, následně zapomenuté a opět objevené, patří lícové cihly. Tyto fasádní ostře pálené cihly ověřené staletím se často i dnes vyrábějí dle starých receptur. Zhotovují se ze směsi hlín a příměsí různých druhů písků a kovů. Díky následnému druhému vypálení při teplotě 1000 - 1100 stupňů Celsia vzniká široká škála neblednoucích barev a odstínů. Rovněž se druhým vypálení zvyšuje jejich odolnost vůči klimatickým a ekologickým vlivům. Výhodou lícové cihly je to, že již nepotřebuje "oblékat" do žádné fasády a přesto působí velmi estetickým a ojedinělým dojmem. Lícová cihla může dát domu z ní vystaveného tvář fungl nového objektu, ale zároveň může dokonale předstírat i tvář, která mnohé pamatuje. Je však náročnější na stavební přípravu a vlastní aplikaci. Mnozí výrobci lícového zdiva k ní rovněž nabízí jako možnou alternativu obkladové a rohové pásky, které jsou vhodné pro zkrášlení jak interiéru, tak exteriéru. Cihla má mnoho tváří a s postupem času stále nabývá nových a nových rozměrů - od pálených cihel, lehčených mourem, pilinami, slámou nebo prostě vzdušnými dírami či kanálky přes standardní provedení až k velkoobjemovým cihelným blokům, přes skupinu nepálených cihel až k ohromnému množství systémových stavebních bloků, které se dále dělí na tvárnice z nejrůznějších materiálů, vyráběných studenou cestou ze surovin, které ve stavebnictví našly nové uplatnění, či s tvárnicemi, doslova kynutými za horka s pomocí důmyslných chemických procesů. Zkrátka a dobře tvarované cihly, určené a používané pro zvláštní účely, není možné vyjmenovat beze zbytku. Není ani možné neomylně určit, kdy cihla přestává být cihlou, přestože se může jednat o cihlářský výrobek. Zbývá jen doufat, že cihla, která je zde již mnoho desítek let tu dalších několik desítek let zůstane a bude stále kvalitnější.