Pokud jste v neděli zapálili na adventním věnci druhou svíčku, znamená to, že jste se nenechali pohltit předvánoční stresovou atmosférou a pokusili jste se obnovit půvab českých Vánoc. Mihotavý plamínek, symbolizující světlo v našich srdcích, nám může zahřát nejen zkřehlé dlaně, ale i studené a unavené duše. Zkusme zapomenout na křiklavě barevné koule a kýčovitou iluzi namalovaných zasněžených stromečků v nákupních centrech a ponořme se do klidu a míru. Vánoce, Vánoce, skoro-li budete? Jedněm ku radosti, druhým ke starosti svým časem přijdete… Zpívá se v jedné staré lidové písničce, která vítá tu zvláštní tajemnou dobu adventu. Čas naplněný příchodem a zároveň očekáváním. Čtyři týdny příprav na jeden z nejkrásnějších svátků v roce. Nevlídné počasí a spící příroda vytvářejí ty nejlepší podmínky pro vzpomínky, rozjímání, meditaci, smíření a radostné očekávání příchodu nového života v podobě nevinného dítěte – dle křesťanské tradice Ježíše Krista – Spasitele světa. Začněme od Adama Už od pradávna naši pohanští předkové slavili 22. prosinec jako svátek zimního slunovratu, jako vítězství života nad smrtí, jako naději v opětný návrat slunce, které přinese nejprve nový rozkvět a posléze i požehnanou úrodu. S příchodem křesťanství se zrodil příběh o narození božského děťátka. Nejprve se začal slavit křest Ježíška – 6. ledna. Ve 4. století našeho letopočtu (tedy po narození Krista) se pak rozšířila slavnost Narození Páně a jako datum byl určen 25. prosinec. Jesličky V českých zemích se tradičně pojí představa Vánoc s jesličkami, s oslíkem, kravičkou, svatou rodinou a s klanějícími se třemi králi či vlastně mudrci z Východu. Kdysi stávaly za okny vesnických chalup, v tanečních sálech šlechtických sídel, v parádních pokojích bohatých měšťanů. Dnes je najdeme nejen v kostelech, na vánočních výstavách, ale také pod nejedním stromečkem. Rozhodneme-li se si jesličky pořídit, můžeme si vybrat malé či větší betlémky z řady materiálů, počínaje sádrou, keramikou, porcelánem, přes sklo a dřevo až po slámu, proutí či výrobky z nejrůznějších kovů. Ozdobné pečení Adventní týdny bývají ve znamení dvou, zdálo by se, na první pohled protilehlých činností – uklízení a pečení. Myjeme, cídíme, drhneme a leštíme. Mnohde také malujeme, natíráme, přestavujeme a dokupujeme, prostě snažíme se celý byt obléci do nového kabátu. Vedle toho však také zdobíme. Zavěšujeme na čistě umyté dveře vánoční věnce, na stoly pokládáme adventní věnce, pod lustry a do veřejí dveří věšíme zelené, bronzové či zlaté jmelí. Mezi okny rozsvěcujeme vánoční hvězdy... Vůně lesa v našem bytě Nejvíce myšlenek se však stáčí k vánočnímu stromečku. V mnoha domácnostech vyrábějí na stromeček perníková srdíčka, hvězdičky či domečky, případně nejrůznější ozdoby z tzv. vizovického těsta. Pak začíná uvažování o stromečku – symbolu českých Vánoc. Přitom se u nás nazdobený stromek objevil až v roce 1812 jako ojedinělá rarita v pražské Libni v domácnosti režiséra Stavovského divadla Liebicha. Brzy se však tato nevídaná zvláštnost natolik vžila, že už koncem 19. století se stromečky běžně prodávaly na trzích. V selských usedlostech se pak přivazovaly za špičku k trámu stropu. -daš-