Třípokojový byt v panelovém domě, který se na určitou dobu stal domovem čtyřčlenné rodině, přestával svým obyvatelům vyhovovat. Už takhle těsný byt se stával postupem času stále těsnějším a těsnějším. A jak se třípokojový byt stával stále těsnějším, touha rodiny po větším prostoru a trochy soukromí byla tím silnější až vyvrcholila koupí řadového rodinného domku, který znamenal výraznou změnu k lepšímu. Autor: archiv Rodina měla konečně dostatek prostoru pro spokojený a klidný život, ale jak už to tak bývá objevil se jeden háček, který bylo zapotřebí vyřešit. Tím háčkem byly úzké (tři metry široké) místnosti v přízemí. O tom co dělat se rodina rozhodla poradit s odborníkem. Poradcem rodiny se tak stala ing. Arch. Šárka Daňková z architektonického studia Megaron, která vzpomíná: „Protože si v panelovém domě rodina užila stísněnosti už dost, přála si, aby jejich dům byl prostorný, vzdušný a prozářený sluncem, proto chtěli přízemí změnit.“ Naplněná přání Na základě těchto požadavků a přání přišla architektka s návrhem zbourat dělící příčku mezi kuchyní a obývacím pokojem. S návrhem rodina souhlasila a tak byl návrh realizován. Ze dvou úzkých místností se poté vyloupla prostorná, vzdušná a projasněná místnost, která splňovala představy rodiny. Tato místnost také poskytla dostatek místa pro harmonické zařazení jednotlivých funkčních zón. Autor: archiv K ucelenosti a harmonii prostoru velkým dílem přispěla jeho barevnost, při jejíž volbě se architektka inspirovala žlutými tulipány, které paní domu zbožňuje a svou vášeň dokládá slovy: „Žluté tulipány jsou pro mě veselá sluníčka zlepšující náladu, proto pokud to jde, mám je všude.“ Žlutá a zelená se tedy objevuje jak v obývací části, v jídelně tak i v kuchyni, zkrátka všude. „Jako materiálu bylo použito přírodního bukového dřeva ve světlém, nemořeném odstínu. Je z něho podlaha, kuchyně i veškerý nábytek,“ ještě dodává architektka. Jednotlivé zóny místnosti Autor: archiv V pravém předním rohu obytného prostoru našla místo barevně výrazná, ale i přesto elegantní kuchyň, kterou vymezuje u stropu odlehčená buková rampa opatřená na vrchní hraně desky netradičním osvětlením. Vybavená je kuchyňskými skříňkami převážně v barvě listové zeleně, které jsou opatřeny střídavě klasickými dvířky a stahovacími roletami v horní části sestavy. U vstupu do prostoru stojí vysoká lednice a spížní skříň. Obklady kuchyně září v barvě citrónové žlutě. Listová zeleň shodující se s barvou kuchyňských skříněk se dále použila na potahy židlí u jídelního stolu a citrónová žluť obkladů na koženou sedací soupravu, na kterou je vidět přes čtvrtkruhový barový pult. Autor: archiv Výrazným prvkem v prostoru se stalo netradiční umístění audiovizuální techniky na skleněných policích. „Toto netradiční umístění bylo zvoleno, protože prostor mezi sedačkou a barovým pultem, kam směřuje pohled sedících, neumožňoval umístění klasického televizního stolku. Navrhli jsme tedy jednoduchý systém závěsných nerezových lanek se skleněnými policemi, který je připevněn upínacími díly ve stropu a v podlaze, částečně ještě prochází deskou i korpusem baru,“ vysvětluje architektka. K čemuž ještě dodává: „Závěsný systém byl zhotoven dle našeho návrhu na zakázku a stejně tak musela být vyrobena na zakázku i kuchyňská linka, neboť v závislosti na tom, že závěsný systém barovým pultem prochází, tak firma, která měla dodat kuchyňskou linku nedokázala zaručit, že barevnost barového pultu bude totožná.“ Autor: archiv Audiotechnika tedy nakonec našla své místo, které navíc působí velmi efektně a křehce a nikterak neruší ani místnost nedělí. K útulnosti celého prostoru přispěla pak jednoduchá dekorace – polštářky, obrazy, užitková keramika a svítidla ladící s vybavením interiéru tón v tónu. Nezapomnělo se ani na halu Trochu upravit potřebovala také nepříliš prostorná hala s atypickým schodištěm spojujícím přízemí – denní část domu s částí horní – odpočinkovou, kde se nacházejí ložnice a pracovna otce rodiny. Autor: archiv Přestože hala není příliš prostorná, zásluhou architektonického řešení působí vzdušně. Její prostor se sladil do zelenkavé barvy, zábradlí schodiště vytvořily stojky z kartáčované nerezové oceli propojené lanky z téhož materiálu. K dojmu vzdušnosti přispělo světlé dřevo schodů, pastelová malba i způsob osvětlení. A bylo hotovo, dům konečně mohl poskytnout kýžený prostor, klid a soukromí každému členu z rodiny. -Připraveno ve spolupráci s Ing. arch Šárkou Daňkovou z architektonického studia Megaron- Foto: Iveta Kopicová