Vánoce jsou křesťanské svátky pořádané už několik století na památku domnělého narození Krista. Moderní doba však pomaličku náboženský podtext z Vánoc vytlačuje a pro mnohé je toto období spjato s extrémním úklidem, vařením, pečením a nákupem drahých dárků. Všichni zdobí stromeček, okna, dveře, kupují jmelí, pálí svíčky, ale málokdo už dnes ví, proč se to tak vlastně patří. Samozřejmě, že tyto tradice nevznikly jen tak, a že mají hluboký historicko-náboženský podtext. Z dochovaných materiálů jsme proto připravili několik zajímavých postřehů, které mohou být námětem k rozhovoru na Štědrý večer místo sezení u televize a dívání se na notoricky známé pohádky. Make-up vánočního stromku Součástí každých Vánoc je neodmyslitelně stromeček. Jsou rodiny, kde nesmí chybět pravý a naopak v některých domácnostech preferují umělé napodobeniny. Někde je dokonce stromků několik. Jsme zvyklí na Štědrý den brzo ráno vstát a nazdobit je tak dobře, jak to nejlíp umíme. Víte o tom, že tato tradice se rozšířila teprve v 19. století? Do té doby se domácnosti zdobily zelenými větvemi jehličnanů, které se zavěšovaly nad vánoční stůl. Později se tradice proměnila, lidé si domů pořizovali stromky, avšak ty neumisťovali do stojánků, tak jak to známe dnes, ale přibíjeli je na stropní trám, tak aby visely špičkou dolů. Tradičně byla špička stromku zdobena jablkem (později červenou skleněnou špičkou) nebo hvězdou, slaměným řetězem, křížalami, ozdobami ze slámy a svíčkami. Jablko Jablko je ambivalentním symbolem představujícím na jedné straně věčnost (má tvar bez počátku a konce), celost, zemi, život, zdraví, věčné mládí, lásku, plodnost, a na druhé vykoupení, hřích, neshody a svár. Je proto zcela pochopitelné, že jablko, jako mnohoznačný symbol, našlo uplatnění i ve vánočních obyčejích. Vytvářel se takzvaný Svět, což bylo šťavnaté jablko proťaté špejlemi, ozdobenými sušeným ovocem, zelení (např. švestky, myrta ad.) a svíčkou, která zastupovala vzrůstající moc životadárného slunce. Dekorace byla zpravidla součástí sváteční tabule, případně zdobila okna. Svíčka Světlo, které svíčka symbolizuje, je součástí nejdůležitějšího duálního systému světlo – tma. Rovněž významným je kult ohně, jako něčeho co udržuje život, a z opačného konce je pak svíčka, symbol památky na mrtvé. Patřila k neodmyslitelným darům o svátcích zimního slunovratu (17. – 21. prosince), kdy se oslavoval konec starého a počátek nového roku. Světlo tehdy symbolizovalo překonávání tmy nejdelších nocí v roce. Stolování se šarmem Stůl byl odedávna považován za posvátný prvek, který představuje soudržnost rodinného kolektivu. Zejména ve vesnických domácnostech bývaly v dřívějších dobách na stolech konány určité druhy obětí a magických praktik, a to obzvláště při Štědrém večeru. Na slavnostní tabuli v tento významný den se umisťovaly nejrůznější druhy obilí, luštěniny, cibule, česnek, petržel i pecen chleba, a to nejen kvůli bohatosti štědrovečerní tabule, ale především proto, aby v nastávajícím roce bylo těchto nezbytných plodů dostatek. Rovněž byl striktně dodržován zasedací pořádek. Otec seděl směrem do místnosti, aby měl přehled přes celý prostor a na dveře. Synové seděli po jeho pravici, vždy od nejstaršího k nejmladšímu, dcery stejně věkově seřazené po jeho levici. Na konci stolu měla místo matka, která se tu mohla starat o nejmladší potomky a v případě potřeby odběhnout do kuchyně. Jmelí K jedněm z dochovaných tradic patří jmelí zavěšené nad štědrovečerní tabulí. Používalo se kvůli magickým účelům již v předkřesťanských dobách a v jeho kouzelnou moc se „věří“ dodnes. Tajemnost této zelené rostlině se přisuzuje kvůli tomu, že nevyrůstá ze země, ale roste v korunách stromů. Symbolizuje nesmrtelnost, protože roste bez kořenů a zůstává věčně zelené, a to i tehdy, když strom, ze kterého vyrůstá, ztrácí listí. Vánoce přicházejí K Vánocům už tradičně patří zdobení i těch částí domu či bytu, které jsou viditelné zvenku, nejčastěji okna a dveře. Málo koho by možná napadlo, že tento rituál nemá souvislost s estetickým cítěním okolí (i když to k tomu neodmyslitelně patří), ale s nadpřirozenými silami. Dveře i okna – vyznačují hranici mezi dvěma póly – mezi tím co je venku (nepřátelským světem) a tím co je uvnitř (vyznačující bezpečí). V minulosti se věřilo, že o významných výročních svátcích přicházejí oknem duše zemřelých předků. Proto se do oken dávaly svíce (někdy i jídlo), aby blízcí našli snadno cestu domů. Samotný domov se pak ochraňoval pomocí magických a ochranných znaků, které se umisťovaly nad dveře. Nejvíce užívaný byl například pentagram, šestilistá rozeta vepsaná do kruhu či prostý kříž. Podobnou funkci zastávaly i další předměty například podkova, jedlový věnec ad. -Vlasta Fousová-