Jako nemůžeme za život přečíst všechny knihy, které kdy byly napsány, nemůžeme uvařit a vyzkoušet všechny recepty, které kdy lidé v historii a na celém světě vymysleli. Je to škoda a některého jedince to tak moc rozčiluje, že jej tento fakt nutí do dalších a dalších kulinárních experimentů a zkoušení všemožných tradičních i netradičních receptů celého světa.
Vaření se může stát jednou z nejnudnějších věcí na světě, ale také jednou z nejzábavnějších činností. Ubíjející je na něm stálý, denně se opakující koloběh, fascinující je na něm představa, že nikdy za celý život nemůžeme vyzkoušet všechny recepty světa, ale můžeme prakticky kombinovat donekonečna. Neuvěřitelná je šíře toho, co vlastně můžeme ve své kuchyni dokázat a vyrobit. A měli bychom rozhodně vyzkoušet to nejlepší a nezajímavější ze světových kuchyní – včetně té naší. Není náhodou, že moderním trendem je spojování světových kuchyní do jednoho celku, využívání toho nejlepšího od každé z nich.
Také nám blízká, a přece trochu neznámá slovenská kuchyně skýtá mnohá tajemství, která ještě neznáme. Chutě jsou blízké, takže rozhodně můžeme narazit na něco, co se trvale usadí v našem jídelníčku. Zajímavé je kreativní spojování chutí asijské a mexické kuchyně, nebo doplnění ryze italského jídla opět nějakou specialitou třeba kuchyně japonské. Pokud tedy naše chuťové buňky někdy vyžadují jediné – a to místo obligátní večeře něco jiného, vyzkoušet něco, co jsme ještě nejedli, prostě úplně novou chuť – odložme klišé a předsudky a pusťme se do vaření s maximální fantazií...
A poznámka k předvánoční době: protože občas únava z neustálého vaření je veliká a když si k tomu představíme celou tu vyčerpávající práci kolem přípravy Vánoc, slíbíme si, že nebudeme péct cukroví ve velkém a naplánujeme si, že upečeme něco jiného, méně pracného. Mohou to být například skvělé vánoční štóly, se kterými není taková „piplačka“ jako s miniaturním cukrovím.
-ag-Foto: Archiv In
