Dostatek úložných prostor a průběžné vyhazování nepotřebného je základem, kterého bychom se měli držet hned od začátku. Třídění hraček je však nutno činit s citem, protože k některým panenkám či autíčkům může mít dítko zvláštní citový vztah, ačkoli z našeho pohledu jsou ošuntělé, a navíc určené pro mnohem mladší věkovou kategorii.

Psychologové upozorňují, že věci v dětském pokoji jsou vlastnictvím dítěte, a tudíž bychom je měli vyhazovat jen s jeho souhlasem. Namísto tvrdého: „Můžu to vyhodit do koše?“ volte jemnější otázky typu: „Budeš si s tím ještě hrát? Můžu to poslat na charitu pro děti, které nemají žádné hračky?“

Čím jsou děti starší, tím je jejich rozhodování o osudu hraček jednodušší. Samy už vědí, s čím si rády hrají, a co jejich zájem naopak nepoutá. Zároveň na ně postupně přenášíme odpovědnost za průběžné udržování pořádku v pokoji. S tím se ale často stupňuje i odmlouvání a prokrastinace.

Přimět dítě, aby přineslo hrneček od kakaa zpátky do kuchyně (teď hned, ne až "někdy") a použité oblečení odnášelo do koše na špinavé prádlo, vyžaduje trochu psychologie a taktiky. Děti často nechtějí dělat to, k čemu jsou nuceny. Klidně se samy od sebe nabídnou, že vám pomohou vyleštit skleničky na víno a bude jim to připadat jako velká zábava. Ale ty mikiny na vlastní posteli si nesloží, to je přeci nuda. Jak na ně vyzrát?

Jádro pudla tkví v motivaci. My dospělí uklízíme, protože chceme žít v estetickém prostředí. Mnohé děti ale tuto potřebu nemají a je nutné ji v nich vypěstovat. Zkuste začít tím, že je do zařizování a výzdoby jejich pokoje zapojíte. „Chtělo by to změnu. Co takhle vymalovat jednu stěnu jinou barvou? Jaká by se ti líbila? Pojď, vybereme spolu nové závěsy. Nechceš sem nějaký plakát?“ Čím více se dítě bude moci podílet na vytváření a vylepšování svého útočiště, tím více se mu v něm bude líbit a bude mít zájem na jeho údržbě.

Posloužit mohou i následující tipy:

  • Pořiďte dítěti vlastní odpadkový koš a pytel na špinavé prádlo. Kontrolujte, zda je vynáší, ale nedělejte to za něj.
  • Plán generálního úklidu oznamte dítěti několik dní dopředu, aby se na něj psychicky připravilo a nemohlo se vymlouvat, že má jiný program.
  • Pokud to v pokoji vypadá jak po výbuchu a dítě neví, čím začít, sepište jednotlivé kroky na papír. Přineste hadřík s vodou, vysavač, pytel na odpadky apod. Všechno připravte. Dál už dítko musí samo.
  • Máte-li dětí víc, můžete úklid zkusit pojmout jako bojovou hru. Na jejím konci by ratolesti měla čekat nějaká odměna.
  • Po splnění úkolu dítě vždy pochvalte a vyjádřete spokojenost nad tím, jak teď pokoj krásně vypadá. Nabídněte společnou relaxaci s hrnkem čaje a dortíkem.