Pojďme se společně podívat na to, jak s veřejným prostorem zajímavě pracují architekti a designéři celého světa. Uvidíte, že veřejný prostor je místo, které může být skutečně pro všechny, může inspirovat, nabíjet energií a vytvářet silné pouto mezi lidmi a jejich městem.

Náměstí Khaleeji, Kuvajt

V Kuvajtu je opravdu horko. Boj s ním je náročný a musí se provádět komplexně. V hlavním městě existuje několik zelených parků, které vytvářejí lepší klima v jinak rozpáleném městě. Jedním z nich je i park Shaheed. Přístupovou cestou k němu se ovšem musí projít přes náměstí Khaleeji. Dříve velmi horký prostor zastřešili architekti zajímavou strukturální mříží slunečních plachet, které se postupně po stranách sklánějí k ulici. Pod plachtami pak je zeleň, jenž díky zastínění nemá takové požadavky na zálivku. Prostup přes veřejné prostranství do parku je tak mnohem příjemnější a plynule navazující na obě části města.

  • Autor a foto: pad10 architects + designers
Zdroj: VLM


Plovoucí les ve městě Nanchang, Čína

Ve městě Nanchang, v nivě řeky Jang-c'-ťiang ve východní centrální Číně, přeměnil Turenscape těžce zneužívanou téměř dvouhektarovou krajinu na snový plovoucí les, který reguluje dešťovou vodu, poskytuje stanoviště pro divokou zvěř, nabízí řadu rekreačních příležitostí a poskytuje místním obyvatelům nový způsob, jak se spojit s přírodou. Bylo zároveň vytvořeno jezero, které v případě monzunových dešťů zvládne snadno zvýšit hladinu až o dva metry. Po okraji parku vede cyklostezka a obslužná komunikace. Jezero obklopuje síť pěších cest a platforem, které poskytují přístup k zalesněným ostrůvkům a nabízejí návštěvníkům nespočet příležitostí k prozkoumání.

  • Autor a foto: Turenscape


Taktický urbanismus v Montréalu, Kanada

Veřejný prostor není neměnný. Proměňuje se s okamžitými potřebami města. Vznikají a zanikají místa například při festivalech, kdy je zapotřebí rychle definovat prostor jinak, než je obvyklé. Architekti z LAAB a Signature Design Communication vytvořili modulární koncept platformy, která slouží pro odpočinek kdekoli, kde to bude zapotřebí. Během chvilky vznikne zajímavý stupňovitý prvek i se zelení, efektním pixelovým vzorem a napojením na vizuální streetart. Může se instalovat prakticky kamkoli – před historickou knihovnu nebo na parkoviště…

  • Foto: Raphaël Thibodeau
  • Autor: LAAB a Signature Design Communication

Zde jsou fotografie pro první tři projekty:

A zde jsou fotografie pro další tři projekty:


Hrajeme si na nábřeží, USA

V americké Sarasotě se na nábřeží objevily zajímavé umělecké instalace, inspirované korálovým útesem podél pobřeží. Asi nejvýraznější je houpací lavička, na které lze pozorovat moře a mít pocit, že člověk pluje na vlnách. Dalo by se to udělat i méně výrazně, ale takhle designéři definovali výrazněji prostor a vytvořili skutečný efekt. Druhým objektem jsou jakési kovové kužely v modré barvě. Některé se dají použít na sezení, všechny pak jsou bubínky s různými tóny. Hudba doplňuje přirozené zvuky moře.

  • Foto: Christopher Brickman
  • Autor: Urban Conga


Sen noci svatojánské, Kanada

Že i drobný design dokáže velké věci, dokládá městská instalace na rozšířeném chodníku a pěší zóně v Montréalu. Koncept venkovního sezení a ambientního osvětlení je pojmenován po Monique Mercure, slavné herečce a rodačce tohoto města. Byl inspirován stylem art deco, který charakterizuje přilehlé divadlo Outremont z roku 1929. Architekti se museli vypořádat se spoustou technických problémů – například aby bylo okolo možné odklízet v zimě sníh, aby se zachovaly vstupy do podzemních technických prostor nebo aby se nenarušily únikové cesty a požární plochy.

  • Autor a foto: civiliti


Komunita v zahradě, Mexiko

V hlavním městě Mexico City vznikla komunitní zahrada a vzdělávací centrum pro mládež. Společnost VERTEBRAL postavila unikátní pavilon z recyklovaných materiálů použitých při jejich předchozích stavbách. El Terreno, jak se zahrada jmenuje, se stalo soběstačnou zahradou díky prodeji endemických rostlin a zeleniny, pěstované prostřednictvím vzdělávacích programů. Ty jsou poté prodávány do místních kaváren a obchodů. Dešťová voda je zachycována systémem vycházejícím ze zelené střechy pavilonu, která pak prochází potrubím, jenž zároveň slouží jako konstrukční sloupy. Nakonec dešťová voda klesá do vodní plochy, odkud je čerpána zpět do sadu. Energii získává centrum díky solárním panelům a odpad z kompostovacích toalet se využívá jako přírodní hnojivo pro zahradu.

  • Autor: VERTEBRAL
  • Foto: Ricardo de la Concha