Jan Kaplický, světově uznávaný architekt českého původu, žil od roku 1968 v Anglii, kam odešel po invazi sovětské armády. Doma ho znali jen lidé spjatí s architekturou či uměním.

Opravdu velkou pozornost mu v domácím prostředí zajistilo až vítězství v soutěži na stavbu nové Národní knihovny, kterou hlavní město Praha plánovalo vystavět na Letné, a především pak nekončící polemiky a diskuse o tom, zda stavět, či nestavět jeho blob neboli „chobotnici“, jak byl projekt brzy přejmenován. Návrh rozdělil brzy odbornou i laickou veřejnost na dva nesmiřitelné tábory příznivců a odpůrců.

Jan Kaplický – Vlastní cestou

O tom, že osobnost Jana Kaplického českou veřejnost stále zajímá, svědčí i velký zájem o výstavu, nazvanou Jan Kaplický – Vlastní cestou, která byla až do 27. 9. 2010 otevřena v Centru současného umění DOX a nyní se přesunula do Lednice. Svou podstatou byl Jan Kaplický především architekt, jeho neopakovatelná linka byla však patrná i v dalších uměleckých odvětvích. Záměrem výstavy je tedy představit Jana Kaplického nejen jako architekta, ale současně i jako autora módy, luxusního prádla a plavek, šperků i užitého designu. Jeho poslední oděvní kolekce pro značku Leeda měla premiéru na módní přehlídce pořádané jedním internetovým portálem pro ženy a představila elegantní a slušivé šaty pro společenské i slavnostní příležitosti. Významnou stopu nechal i v užitém designu – jeho rukopis nesou jídelní či kávové soupravy nebo třeba i žárovky.

Kaplického architektura jako pocta přírodě

Stavby Jana Kaplického se původně řadily k takzvané hi-tech architektuře, později se díky spolupráci s NASA seznámil s novými materiály a technologiemi a naučil se je používat. Stal se tak jedním z nejvýznamnějších představitelů takzvané organické architektury, odvětví, které svou inspiraci nachází v přírodních tvarech, oproštěných od pravých úhlů – v motýlích křídlech, pavoučích sítích, hadích šupinách a podobně.

Jednou z částí organické architektury je blob, jinak řečeno bublinová architektura, která ostré hrany staveb nahrazuje měkkými křivkami, stěny se jeví spíše jako závoj domu než konstrukční obal, neboť díky použitým materiálům získávají světlopropustný plášť z pískovaného či akrylového skla, barevných polymerů, membrán či plastů, doplňuje je speciální beton. Vnější plášť staveb včetně oken je navíc zdeformován tak, že vytváří dojem husté tekutiny. Jedním z nejznámějších příkladů tohoto architektonického stylu je Kaplického obchodní dům Selfridge v anglickém Birminghamu. Připomíná velkou medúzu, která má tělo pokryté tisíci přísavkami. Vedle ní se podle mnohých měl zařadit i blob z pražské Letné. V současné době sice opět získává své příznivce i mezi politiky, ovšem jeho realizaci lze považovat stále spíše za vzdálené přání.

Místo chobotnice rejnok

Blob měl být po dlouhé době prvním dílem Jana Kaplického, realizovaným v České republice, doposud jsou zde totiž zastoupeny jen stavby z jeho raného období, navržené před rokem 1968. Jde o rekonstrukci rodinného domu Jaroslava Dietla na Ořechovce, Dvořákovu funkcionalistickou vilu v pražském Braníku, posledním zástupcem je pamětní deska Franze Kafky v Kaprově ulici na Starém Městě. Další Kaplického projekty by však přece jen v České republice vyrůst mohly. Asi největší pozornost zatím budí ladný a elegantní zástupce architektonické vodní říše, takzvaný „rejnok“ – Koncertní a kongresové centrum Antonína Dvořáka, které by mělo vyrůst v Českých Budějovicích. Návrh si objednala Jihočeská společnost přátel hudby, která také v současnosti usiluje o to, aby rejnok spatřil světlo světa. Naděje je veliká, neboť městští zastupitelé nedávno schválili změnu územního plánu, díky níž by měla stavba vyrůst v městské části Čtyři Dvory na místě objektu bývalých kasáren. Stavba, kterou architekt představil před dvěma lety, nezískala svou rybí přezdívku náhodou – zvenčí černá a lesklá budova aerodynamického tvaru skutečně rejnoka připomíná. Centrum by mělo mít dva koncertní sály, větší pro 1000 a menší pro 400 lidí, velkorysý prostor pojme i stočlenný symfonický orchestr s velkým sborem, místo by mělo zbýt i pro taneční parket, restauraci, kavárnu a malé obchůdky. Autor nestačil studii dokončit do detailů – ty by měly vzejít z rukou jeho dřívější spolupracovnice a nynější garantky projektu, světově známé architektky Evy Jiřičné.

Na rozdíl od chobotnice se rejnok nesetkal na jihu Čech s žádnou nevolí. Příčinou by mohl být mimo jiné i výběr lokality, do které je tato ojedinělá a velmi výrazná stavba plánována. Finanční prostředky by měly být získány z dotací EU a od dárců, městské prostředky na realizaci použity nebudou.

Slimák, platýz, volavka

Mezi dalšími často zmiňovanými uvažovanými projekty byl i další zástupce živočišné říše, takzvaný slimák, vila z leštěného hliníku s velkou prosklenou stěnou, která měla stát nedaleko Brna. Přípravy na zahájení stavby byly přerušeny architektovým skonem a zatím nebyly obnoveny.

Naprosto jiný osud snad čeká vilu, kterou Kaplický navrhl pro projekt Konopiště Resort, jenž kromě jiného tvoří vedle této vily i dalších osm návrhů slavných českých architektů. Objekt má, jak jinak, opět přezdívku z živočišné říše – platýze připomíná okrouhlým tvarem a rampou ve tvaru ocásku. A oblý a bez ostrých hran je i uvnitř, zda se v něm však bude bez ostrých hran i žít, se s určitostí říci nedá. Vedle této černo-růžové vily navrhl architekt pro projekt i společenský klub Volavka, který má jméno i podobu volavky popelavé, hnízdící u blízkého rybníka.

-Dana D. Daňková-Foto: redakce TvujDum.cz