Omítky tvoří stejnoměrné a opticky přitažlivé povrchy stěn. Nemají jen dekorativní účel, slouží jako ochrana zdiva a zabraňují jeho trvalému poškozování povětrností. Vlastnosti cihelného zdiva a omítkového systému musí být k sobě navzájem v souladu. Na trhu je dostatek materiálů, balených v pytlích, kde bývá na obalu uveden způsob použití (pro podezdívku, do sklepů,...). Jejich nezanedbatelnou vlastností by měla být schopnost vodu odpuzovat, a chránit tak zdivo před pronikáním vlhkosti. Důležitou vlastností omítky je schopnost přemosťování vzniklých trhlin. Cihly musí odpovídat certifikátu, aby mohly být dodrženy všechny stavebně fyzikální požadavky na ně kladené, jako nosnost, tepelná, hluková a protipožární ochrana. Omítky se míchají z hotových suchých směsí, ručně nebo strojně, nebo se zpracují podle návodu výrobce. Vnější omítky musí být odolné vůči nárazům deště a současně by měly odpuzovat vodu. Všechny spáry ve zdivu musí být vyplněny maltou. Zdivo bez trhlin lze omítat ihned. Je-li totiž zdivo dlouho nechráněné na povětrnosti, snižuje se jeho kvalita. Před zahájením omítání se provede zkouška nasákavosti podkladu. Podklad musí být zbaven prachu. Teplota základní omítky by neměla klesnout pod + 5oC. Omítky se skládají z jedné nebo více vrstev. Klasická struktura vícevrstvých omítek: přímo na podklad (nejčastěji na zdivo) se nastříká základní nástřik, který zabezpečuje přilnavost dalších vrstev na cihelném zdivu. Následuje spodní (jádrová) omítka tloušťky 1 až 1,5 cm, dále strukturovaná omítka (asi 1 cm) nebo jemná omítka (1 až 2 mm). Dobře provedený podklad je základem úspěšné práce Základní nástřik - je to řídká hrubozrnná malta, která musí být tak řídká, aby ze zednické lžíce stékala. Na vzhledu výsledku nezáleží, důležitější je rovnoměrné rozložení nástřiku na podkladu. Podklad se musí před započetím práce navlhčit. Na úplně nové zdivo se nanáší základní nástřik ve vrstvě jen zpola krycí. Na zdivo staré nemá základní nástřik naopak být řídký, neboť je potřeba zakrýt plně omítané starší zdivo. Nanášení spodní omítky Jakmile základní nástřik zatvrdne natolik, že se nedá prstem odloupnout, může se nanést další omítka. Malta by měla mít konzistenci smetany. Příliš hladké plochy je nutné ještě před zatvrdnutím zdrsnit smirkovým papírem. Nanášení vnější vrstvy omítky Hladké povrchy stěn - vznikají nanášením jemné omítky, kterou je lepší si opatřit již hotovou od výrobce. Strukturované omítky - jejich kvalita závisí na složení malty a na způsobu jejího zpracování Stříkané omítky - hrubozrnná omítka (jsou do ní přidaná písečná zrnka) Hrubé (zastřené) omítky - se musí před zatvrdnutím přetáhnout stíradlem Jednovrstvé omítky - nanášejí se bez základního nástřiku a podle návodu výrobce v jedné vrstvě Ušlechtilé omítky - vytvářejí plastickou strukturu povrchu a podtrhnou individualitu stavebníka. Omítky se dodávají v různých hrubostech. Později je možné provést barevné řešení. Aplikací barevného nátěru se dostane omítce další ochrany a zároveň se zpevní. Produkt pro vodnou impregnaci stěn - odpuzuje oleje, tuky, špínu a vodu a znemožňuje plakátování - Olga Koníčková -