Zařízení a jeho funkce Hydromasážní vana představuje tzv. uzavřený systém. To znamená, že voda napuštěná do vany v průběhu jedné koupele, stále obíhá dokola. Z vany je nasávána sacím vtokem, odvedena k čerpadlu, tam urychlena, prochází rozvodným potrubím a tryskami (viz. obr.) je vypuzována zpět do koupacího prostoru. Voda tedy v průběhu aplikace hydromasáže z vany neodtéká a neztrácí se jednou provždy v kanalizaci, jak je tomu v případě klasického sprchového boxu. Vířivá vana je pro nižší spotřebu tepla provozně ekonomičtější a díky recirkulaci vody podstatně šetrnější k přírodním zdrojům, nežli klasická vana, ve které je často teplota vody udržována odpouštěním chladné a připouštěním stále nové teplé vody. Hydromasážní tryska je klíčem k celému systému. V ní probíhá proces mísení vody se vzduchem a vypuzení značnou rychlostí do vany s tlakovým účinkem na povrch těla. Základem je, aby směs vody a vzduchu byla co „nejbohatší", tedy co nejlépe promíchána. Aby bublinky, které tvoří velkou část vlastního masážního efektu, byly co nejjemnější, neunikaly předčasně z proudu vody a masáž tím neztrácela na účinku. Většinou trysky pracují na tzv. Venturiho principu. Technickém řešení využívaném například u automobilového karburátoru. Trysky by mělo být možno nastavit směrově, stejně tak, jako by měl být regulovatelný tlak vody a množství přiměšovaného vzduchu. Počet trysek ve vaně, tedy toto laiky velmi ostře sledované téma, není až tak důležitý. Hlavně záleží na tom, jak je hydrodynamicky řešen vnitřní tvar vany, kde jsou trysky umístěny, a jak nasměrovány. Uvedeme si několik základních pravidel, která by měla být vždy dodržována: - Hydromasážní trysky by neměly být nastaveny kolmo proti povrchu těla, měly by směřovat k tělu pod šikmým úhlem, - Vířivý proud vody by měl směřovat k srdci, aby byl podporován návrat žilní krve, - Vířivý proud by měl být buďto přerušován, nebo by mělo být proudění turbulentní a mít měnlivý charakter, aby docházelo střídavě k podpoře naplnění a vyprázdnění cév změnami působícího tlaku. Obvyklý počet trysek je 5 až 6. Z toho 2 na dolní končetiny, 2 na horní polovinu těla a 1 až 2 zádové. Více klasických trysek už je spíše jen hrou na vnější efekt a nijak podstatně účinnost hydromasáže nezvyšuje. To se ale netýká tzv. mikrotrysek pro reflexní vodní masáž chodidel nebo neuromuskulární masáž zad. Oběhový systém vody ve vířivce je tvořen sacím potrubím. To přivádí vodu z vany do čerpadla, samotným čerpadlem a výtlačným potrubím, které přivádí vodu pod tlakem do trysek. U levnějších zařízení jsou používány pro potrubí pružné hadice. Časem se ale prověšují a zůstává v nich tzv. zbytková voda. Zde je riziko pomnožení mikroorganismů. Zahnívající zbytková voda může být pak příčinou různých komplikací (zdravotních, technických a nejčastěji „estetických"). Při častém používání pulsační funkce takové vany s měkkým potrubím může dojít i postupnému uvolnění hadic v lepených spojích. Ideální je proto polyetylénové nebo obdobné tuhé potrubí. Je pevné, lehké a splňuje všechny hygienické nároky. Celý systém musí být vyspádován tak, aby po vypuštění vany všechna voda vytekla a soustava včetně komory čerpadla zůstala suchá. V současnosti jsou už některé systémy konstruovány tak, aby při napuštění bez zapnutí hydromasáže voda vůbec do potrubí nepronikla. Takovou vanu je možno bez omezení používat i jako běžnou vanu pro očistnou koupel a přidávat do ní pěnivé přísady, které jinak do vířivé vany nepatří. Čerpadlo musí mít tichý chod, být konstruováno tak, aby v něm nevznikal problém zbytkové vody a u dražších modelů nemá chybět ani tlakové nebo odporové čidlo bránící rozběhu čerpadla, pokud v něm není dostatek vody.

Materiál a provedení Hydromasážní vany se vyrábějí z různých materiálů: můžete si pořídit i vanu z lakovaného laminátu, litých umělých mramorů, keramickou nebo ocelovou s vysoce odolným povrchovým smaltem. Dnes zdaleka nejprodávanějšími jsou však vany z ušlechtilých akrylátů. Právě tyto vany představují stále silněji se prosazující trend a to i v případě instalací van bez hydromasážní technologie: akryl je vynikajícím tepelným izolantem, podrží si dlouhodobě dokonalý povrch i stálost barvy, snadno se udržuje a opravuje, je relativně lehký a je zcela netoxický. Smaltovaná ocelová vana může být trvanlivější, hůře se však opravuje. A tvar, který je možno docílit tažením z plechu, má své limitující možnosti. Také litý umělý kámen nebo kvalitní keramika může být tím pravým řešením pro speciální interiérové aplikace. Zato vany vyráběné technologií prosté laminace doplněné slabým nástřikem krycí lakové vrstvy patří spíše do kategorie provizórií. U vany je důležitý estetický vzhled, protože „tu svou" vanu zpočátku vybíráme hlavně očima. V praxi pak ale hraje rozhodující roli funkčnost. Ta je dána nejprve vnějšími rozměry, kterými je v současné době díky existenci stávající koupelny většina z nás výrazně limitována a potom hned vnitřním tvarem respektujícím hydrodynamické zákonitosti a současně i ergonomické požadavky. Důležitým faktorem je tvarová bezpečnost. Pokud má vana ostré hrany, je třeba takovou koupi vážit. A byť by její tvar byl sebelíbivější, raději volit bezpečí. U van bývá zakleto do oblin a ladných křivek... Z uvedeného vyplývá, že řešení, kdy jsou hydromasážní technologií dovybavovány běžné vany, není vždy optimální. Oproti běžné vaně by měla mít ta hydromasážní dokonale zajištěnou stabilitu, provedenu tepelnou izolaci a umožněn trvalý a pohodlný přístup ke všem agregátům umístěným pod tělesem vany. Hydromasážní vana by měla sestávat z těchto hlavních částí: - nosné konstrukce, která se dá výškově upravovat a umožňuje vyrovnání vany, dále zajišťuje stabilitu celé vany, odolnost proti vibracím a zvyšuje tuhost celku, aby nebylo možno skořepinu vany „prošlápnout". Na konstrukci bývají upevněny hnací agregáty, elektronika a rozvaděč. Nosná kostrukce se také obvykle kotví do země z důvodu potlačení vibrací. Pokud je instalováno podlahové topení, je na to při kotvení třeba myslet. - krycích panelů mohou mít funkci estetickou, ale jejich hlavním smyslem je umožnění přístupu k agregátům hydromasážní vany. Zajišťují i přístup vzduchu k zařízení. Vana ovšem může být také obezděna. Prostor pod vanou musí být ale vždy větrán. Na to je důležité myslet už při zpracování projektu. U obezděných van musí být instalací dvířek nebo odnímatelných panelů zajištěn dostatečný přístup k agregátům, zejména k čerpadlu, el. rozvaděči, ovládacím prvkům a sifonu. - systému napouštění, to je zabezpečeno buďto klasickými stěnovými či vanovými bateriemi, nebo je realizováno tzv. napouštěním přepadem, to je provedeno propojením speciální směšovací baterie a systému bezpečnostního přepadu. Modely vany nejvyšších tříd mají baterii (kohoutkovou nebo pákovou) plně integrovánu do těla vany. - doplňků na přání, kterými mohou být například podhladinové osvětlení, které vytváří nádherný vizuální efekt, speciální podhlavníky atd. - dezinfekční systém nemá v případě hydromasážní vany ten účel, aby upravoval vodu tak, aby jí mohlo delší dobu využívat několik osob po sobě, jak se někteří mohou domnívat. Takové systémy jsou účelné pro větší bazény. V našem případě j