Vodovod samozřejmě není výdobytkem naší moderní doby, první předchůdci vodovodů se objevili již ve státech starověku 4000 let před naším letopočtem. V Čechách byl pak první vodovod vybudován až ve dvanáctém století. Vždy však šlo pouze o vodovody víceméně rovinné. Běžně dopravovat vodu do vícepodlažních domů se lidstvo naučilo až v 19. století.

Současné vodovodní systémy

Dům či byt bez vodovodu si dnes již nedovedeme představit. Mít vodu vždy po ruce a na více místech bytu je pohodlné a praktické. Přímým důsledkem snadné dostupnosti tekoucí vody v bytech je pak ale její zvýšená spotřeba, a tedy i dopravované množství. Současně vzrůstají i nároky na vodovodní systém nejen z technického hlediska, ale i pokud jde o materiály. Je třeba mít na paměti, že životnost vodovodních rozvodů obyčejně nedosahuje celkové životnosti stavby, rozvody zastarávají fyzicky i morálně. Nejméně kvalitní bývá vodovodní potrubí ve starých domech – nevhodné je především, pokud jde o technické a částečně i zdravotní požadavky. Při stavbě nových domů i při rekonstrukcích starších budov by měly být rozvody z kvalitních materiálů, ale současně také ekonomické a méně energeticky náročné z hlediska provozu. Materiál pro konkrétní vodovodní rozvod musí odpovídat provozním teplotám a tlakům budoucího vedení, a splňovat požadavky na technologii montáže a provozní bezpečnost.

Materiály pro rozvody vody

V dřívějších dobách bylo výchozím materiálem pro rozvodná vodovodní potrubí olovo. Z dnešního pohledu má však mnohé nevýhody - je to těžký a drahý materiál, nepříliš odolný vyššímu tlaku, instalace vyžaduje odbornou montáž, nevyhovuje ani z hlediska zdravotní nezávadnosti, i když trubky byly uvnitř vyloženy cínem.

Ve 2. polovině minulého století ho nahradila pozinkovaná ocel, ovšem díky nekvalitní výrobě u nás tato potrubí relativně brzy korodovala a ve vnitřku zarůstala. Nyní se používá především pro požární rozvody, neboť odolává ohni. Dalším materiálem, využívaným v současnosti, je měď. V menší míře se objevovala již před druhou světovou válkou, dnes má své odpůrce i příznivce. Za podstatnou nevýhodu lze považovat vyšší cenu, z hlediska kvality však nemá konkurenci, pouze by voda neměla téci z mědi do ocelového ohřívače vody nebo do ocelového rozvodu, neboť pak hrozí koroze ocelových částí. Pokud je potrubí z mědi trvale naplněno vodou, vytvoří se uvnitř tenká ochranná vrstva.

Foto: www.thinkstock.cz