Latinský název pro vřes, Calluna, je odvozen z řeckého výrazu "k zametání". To naznačuje původní využití vřesu obecného, který zdobil evropská rašeliniště už ve starověku. Dlouhé, bohatě větvené výhony jej předurčily k výrobě metliček, středověk ale přišel s mnohem zajímavějším nápadem, jak ho zpracovat: před nástupem chmele se vřes používal jako přísada při výrobě piva. Musel se ale nejprve důkladně očistit - houby rostoucí na kořenech mohly mít totiž halucinogenní nebo toxické účinky.

Vřes našel uplatnění i v lidovém léčitelství jako detoxikační prostředek, který pročistí ledviny a močové cesty. Doporučoval se také jako lék na revmatismus a dnu.

Přírodní vřesoviště známe hlavně ze zadumaných krajin Anglie a Skotska. Právě ve Skotsku se vřes stal přímo národním symbolem a váže se k němu mnoho legend. Jedna z nich vypráví o krásné Malvíně, dceři skotského básníka Ossiana, která byla zaslíbena keltskému válečníkovi Oskarovi. Ten ale ještě před svatbou padl v boji. Když umíral, nechal své nevěstě poslat kytici fialového vřesu. Jakmile ji Malvína skropila svými slzami, fialové kvítky se proměnily v bílé. Ve Skotsku je od té doby bílý vřes považován za symbol lásky až za hrob a nevěstám prý přináší štěstí. Jeho zvláštnímu významu nahrává i fakt, že je v přírodě mnohem vzácnější než fialový.

Dnes se vřes hojně pěstuje v zahradách a parcích jako okrasná rostlina a doplňuje nejrůznější podzimní dekorace. Můžete ho i zamrazit a schovat do Vánoc, rozmrazovat se však musí velmi pozvolna. Několik inspiračních nápadů, jak vřes naaranžovat, přinášíme ve fotogalerii.