Základní dělení rozlišuje soustruhy na dřevo a na kov, přičemž na stroji na kov lze zpracovat i dřevo. Pro všestrannou dílnu je ideální mít oba v co největším provedení. Tuhost a pevnost, které jsou rozhodující pro kvalitu výroby, totiž ošidit nelze. S trochou nadsázky je možné říct, že na stroji, na němž lze vyrobit kolo k lokomotivě, se dá bez problému udělat i sada párátek, naopak to ovšem nepůjde. Základním parametrem je tedy tzv. točný průměr – maximální velikost obrobku, který lze do stroje upnout. Pozor, točný průměr je rozdílný nad ložem a nad nožovým suportem, pokud je jím stroj vybaven. U strojů na kov bývá točný průměr podstatně menší, velký mívají až profesionální, a tudíž finančně náročnější modely. Proto jsou stále velmi vyhledávané starší stroje. U soustruhů na dřevo bývá často možné vytočit vřeteník mimo lože, což dovoluje zpracovávat polotovary i mnohem větších rozměrů.

Dalším důležitým parametrem je točná délka – tedy jak dlouhý obrobek dokáže stroj zpracovat mezi vřetenem a koníkem. Poslední věc, kterou se vyplatí vzít v potaz, je minimální a maximální rozsah otáček. Ten by měl být co nejširší, rámcově od několika málo desítek až po aspoň 2 500/min., aby šlo obrábět i velmi malé průměry. Ostatní vlastnosti jako možnost regulace otáček, automatický posuv, digitální odměřování atd. jsou sice důležité či příjemné, ale primárně nerozhodují.

Stroj je jen začátek

Běžná nabídka nových strojů pestrostí zrovna neuchvátí. Kromě samotného holého soustruhu bude v dodávce nejspíš sklíčidlo, sada několika nožů pro začátečníky, otočný hrot a u strojů na kov sada ozubených kol na závity. Na základní práci to postačí, univerzálnost stroje se ale plně projevuje v široké škále doplňků, které podstatně rozšiřují možnosti výroby.

S teorií lépe a rychleji

Protože Československo bývalo strojařskou velmocí, je dostupná řada starší, velmi kvalitní odborné literatury pro práci s kovem. Její úroveň v průběhu doby bohužel klesá, takže současná produkce je pro hlubší studium prakticky nepoužitelná. Pro účely strojní práce v domácí dílně se kupodivu nejlépe hodí učebnice z 50. a 60. let, jen je nutné přehlédnout nezbytný dobový ideologický balast. Mezi autory vyniká Bohumil Dobrovolný a Bohumil Janyš, s pokročilejší prací pomohou Strojnické tabulky Karla Černocha nebo Pavla Vávry. Řada těchto knih leží v antikvariátech, mnohé jsou ale i oskenované na internetu. Pro soustružení dřeva je nabídka horší, existuje pouze několik nedávno vydaných oborově zaměřených překladů, více se lze dozvědět v zájmových skupinách na Facebooku či přes videa nadšenců na YouTube.


Nejprve je nutné pořídit měřicí vybavení. Pro stroje na dřevo i na kov je absolutně nezbytné posuvné měřítko ve velikosti alespoň 0–150 mm, pro stroje na kov pak navíc třmenový mikrometr v rozsahu 0–25 mm, případně větší setinkové hodinky neboli úchylkoměr s magnetickým stojanem. Volba mezi digitálními a analogovými měřítky je ryze věc osobních preferencí a ochoty vyměňovat baterie. Dále se vyplatí koupit pořádnou lampu, aby bylo na práci vidět, silně zvětšující lupu a ochranu zraku – pro práci se dřevem ideálně velký plexi štít na obličej.

Základními parametry soustruhu jsou točný průměr (maximální velikost obrobku, který lze do stroje upnout), točná délka (tedy jak dlouhý předmět dokáže stroj zpracovat) a minimální a maximální rozsah otáček.

Dalším nepostradatelným doplňkem je bruska na nástroje. Pro začátek stačí obyčejná dvoukotoučová, postupem času si lze pořídit pomaloběžnou s kamenem ve vodní lázni a hrazdou a přípravky pro nastavování polohy broušení. Na obrábění kovů se hodí krabice polotovarů nožů z rychlořezné oceli HSS – takzvané radeko s vhodným rozměrem pro úchyt nožové hlavy. Dají se z nich vybrušovat nože podle potřeby a pro normální práci na malém soustruhu jsou vhodnější než nože s výměnnými břitovými destičkami. Pokud soustruh navíc doplní sada vrtáků, závitníků a závitových oček s držákem a sklíčidlem do koníka, frézovací přípravek se svěrákem, sada fréz, luneta, lícní deska, kleštiny, trny s okružní pilkou, navrtáváky a výstružníky, už na něm půjde dělat mnohem víc. Prostě výbava a příslušenství může snadno mnohonásobně přesáhnout hodnotu samotného základního stroje.

Příští týden se zaměříme na výběr stroje a probereme si některé typické představitele jednotlivých kategorií.

Tento článek jste mohli nalézt v časopisu Dům&Zahrada 2/22