Ve vymýšlení nové kuchyně přistupujeme k úvahám jak prostorově seřadit pracovní plochy, sporák a mycí centrum. Dnes se nám už tato základní sestava rozpadá na více segmentů, přičemž se zároveň specializuje. Tam, kde naši rodiče pořídili sporák a dřez, musíme my stěsnat více předmětů. Namísto sporáku nastupuje samostatná trouba (a navíc mikrovlnná trouba), varná deska je také nezávislá a často od trouby velmi vzdálená. Dřez máme stále, i když slouží stále více k mytí zeleniny. Vedle něj je už ale navíc běžná i myčka. Jak a podle jakých kritérií umístit tyto předměty k sobě navzájem? Obecně platí osvědčené schéma a nejpraktičtější sestava: zleva doprava by mělo být umístěno nejprve mycí centrum, pak pracovní plocha, sporák a odkládací plocha. To v případě přímé linky; v kuchyni do L nebo U se řazení zachovává, jen se lomí směr. Pro leváky je vhodné přesně opačné řešení. Poslední dobou se ale objevuje další trend. Není nový, spíše zapomenutý a vrací se ruku v ruce s návratem velkých kuchyní. Máme na mysli to, zda v takové nové prostorné kuchyni pracovat po většinu času čelem ke stěně a všechna pracovní místa mít rozmístěna podél stěny či oken. Anebo alespoň některé věci dělat více pohodlně, ne s tím, že celý prostor místnosti je za našimi zády. Tady se právě nabízí podobnost starých kuchyní se sporákem a mycím stolem u stěny, ale velkým stolem uprostřed, který sloužil k přípravě pokrmů a potom i jako stůl jídelní. Dnešní ostrůvkové kuchyně jsou jejich pokračováním. Navíc to, co je nám možná trochu nepříjemné - že při práci stojíme zády do místnosti - nám potvrzuje jedna ze zásad čínské filozofie feng-šuej, která zkoumá prostředí, ve kterém připravujeme jídlo a zásady uspořádání kuchyňského pracoviště. Podle této filozofie nemáme během vaření stát zády ke dveřím, protože nás to mimoděk dostává do horšího rozpoložení, než kdybychom pracovali se stěnou za zády. A projeví se to údajně na připravené stravě, která nebude „pohodová“, tedy připravená v dobré náladě, nýbrž ve stresu. -ag-