Nejčastěji se u nás pěstuje modřenec hroznatý (Muscari neglectum), ale setkáte se i s jinými druhy. Například modřenec Aucherův (Muscari aucheri) a modřenec arménský (Muscari armeniacum) snesou sušší půdu, a proto se hodí i na skalky a jiná místa, kde je méně vlhkosti. Vyšlechtěny byly také odrůdy, které kvetou bílou nebo růžovou barvou, i když je v zahradnictvích seženete obtížněji.
Modřencům vyhovují stejné podmínky jako většině ostatních cibulovin - potřebují slunné stanoviště a propustnou půdu, naopak nesnesou těžkou jílovitou zeminu a přemokření. Zálivka jim stačí mírná. Cibulky se sázejí do hloubky asi 10-15 cm, a to nejlépe po skupinkách, aby na jaře při rozkvětu rostliny hezky vynikly. Je třeba počítat s tím, že se modřence rychle rozrůstají, a tak je bude potřeba po pár letech rozsadit, aby se příliš nerozpínaly nebo si navzájem nepřekážely.
Po odkvětu zůstanou na stonku protáhlé listy, které záhy začnou polehávat a usychat. V této fázi už modřence nejsou nijak vzhledné, ale přesto je nemůžeme ze záhonu odstranit; je třeba počkat, až se samy zatáhnou do cibule a dodají jí živiny potřebné k opětovnému vyrašení. Někteří zahradníci z tohoto důvodu vysazují modřence do trvalkových záhonů, kde odkvetlé rostliny budou během léta zakryty krásou později kvetoucích květin.
Modrá barva květů však může zdobit lem záhonů či skalku, případně rozzářit trávník nebo prázdná místa pod opadavými stromy, kam zjara dopadají sluneční paprsky. Modřence se dají pěstovat i v nádobách a sloužit jako působivé jarní dekorace interiérů.