Kořen mandragory
Pokřín obecný (Mandragora officinarum) kdysi nesměl chybět v žádné čarodějnické zahrádce. Jeho podivně rozvětvený kořen svým tvarem připomínal lidskou postavu, ve které lidé spatřovali divého muže nebo rovnou ďábla. Ohromující je i délka kořene, která může dosáhnout až metru.
Věřilo se, že kořen při vytahování ze země vydává příšerný zvuk, který zahubí každého, kdo ho zaslechne. Kořen může opravdu zabíjet, ale jiným způsobem - alkaloidy a psychotropní látky v něm obsažené způsobují halucinace a v případě předávkování i smrt. Lidoví léčitelé, šarlatáni a čarodějnice z mandragory vyráběli různé šťávy a masti, které měly člověku ulevit od zdravotních neduhů, výtažky z rostliny se ale přidávaly také do nápojů lásky. Věřilo se, že mandragora má silné afrodiziakální účinky.
Dneska se už nikomu nedoporučuje s mandragorou experimentovat. Rostlina je celá jedovatá a riziko vždy převáží nad možnými léčivými účinky. Kdo ji pěstuje, činí tak ryze ze sběratelské vášně.
Semena lze sehnat vesměs jen přes internet od zanícených pěstitelů, klíčí ale dost dlouho. Mandragoru nelze v našich podmínkách pěstovat celoročně na zahradě, zimování musí proběhnout v nějakém úkrytu, kde nemrzne. Pokud byste ji chtěli pěstovat v květináči, chce to opravdu rozměrnou a hlubokou nádobu, aby měl kořen dostatek místa.
Mandragora spadá do čeledi lilkovitých, je tedy příbuzná s brambory a rajčaty, ale také s nebezpečným rulíkem zlomocným. Při růstu vytváří zelenou listovou růžici, z jejíhož středu vyrůstají narůžovělé až namodralé květy, které se později přemění na mírně jedovaté kulaté plody připomínající nezralá rajčata. Po tomto cyklu listy opadají a rostlina se zatáhne. Vytvoříte-li jí správné podmínky pro zimování, na jaře opět obrazí.