Ani vedro, ani zima, takto by se jednodušela dal popsat výraz tepelná pohoda. Ale označení tepelná pohoda toho skrývá mnohem víc.

Co se vlastně rozumí pod pojmem tepelná pohoda? Většinou máme dojem, že je to něco nepostižitelného - pocit, kdy je nám jednoduše dobře, jsme prostě v „tepelné pohodě“, kdy nám není ani zima, ani vedro. Ale není tomu tak úplně – takzvaná tepelná pohoda je dokonce měřitelná. A docela přesně.

Takzvanou tepelnou pohodu odborníci vyjadřují součtem teploty vzduchu v dané místnosti plus teploty podlahy. Tento součet by měl dát celkem 32°C. V tom okamžiku bychom se měli cítit příjemně, neměli bychom cítit chlad ani nepříjemné teplo, zejména na hlavu. Mělo by se nám dobře dýchat, neměly by nám chladnout nohy a pohyb po místnosti by měl být příjemný – žádné pocení ani chladná záda.

Tepelná pohoda - nikoliv v takto technickém, striktním slova smyslu, ale obecněji – představuje prostě ten příjemný pocit, kdy nám nemrznou nohy a nepřehřívá se hlava. Prostě spíše jako za příjemného prohřátého dne pozdního jara, než jako ve staré chalupě s ledovou podlahou, chladnými stěnami a horkem v malém kruhu kolem roztopených kamen, které rozpaluje tváře.

Jednoduché součty, rozdílné pocity

Jak se ale v dobře spočítané „tepelné pohodě“ cítíme? Součet 32°C dají dohromady dvě relativně nízké teploty. Třeba podlaha teplá 15°C plus teplota vzduchu v místnosti 17°C dává oněch 32°C prý postačujících k tomu, aby nám v daném interiéru bylo příjemně. K ledové podlaze 7°C ve vymrazené chalupě ovšem musí být roztopená pec tak, aby vzduch měl 25°C. Je jasné, že tady je rozdíl příliš velký, než abychom nepotřebovali teplé bačkory, než se podlaha prohřeje. Potom se sníží teplota vzduchu, obě čísla se sobě přiblíží a nám je v zimní horské chalupě po dvou dnech topení příjemněji, než během první noci, kdy jsme teprve roztopili kamna. Dá se tedy říci, že kromě součtu teplot vzduchu a povrchů je k dosažení příjemné pohody nutný také co nejmenší rozdíl těchto dvou položek.

Když o tom tak přemýšlíme, napadne nás: a co stěny? Další položkou by totiž mohly být ony. Co s nimi? Nedá se předpokládat například, že by podlaha a stěny měly identickou teplotu. Jsou o něco teplejší než podlaha a většinou studenější než vzduch. A to většinou i „rozpálené“ letní stěny. Do tepelné pohody se ale nepočítají.

Zajímavá je situace v horkých letních dnech. Teploměr ukazuje 37°C v místnosti, takže se už teplotou podlahy nemusíme zabývat a jsem už i tak vysoko nad 32°C určené tepelné pohody. Pohodlně nám proto jistě není.

Chladivé dlaždice pomáhají A tady rozdíly vytváří materiál podlahy. Ulevit letním teplotám můžeme volbou materiálu. Pokud máme hodně oken na jih - balkonová a francouzská okna - a víme, že letní slunce na podlahu vysokými skleněnými plochami vysloveně praží, velmi příjemné je „jižní“ řešení – dlaždice na podlaze. Jsou krásně osvěžující při chůzi a podlaha se nepřehřívá. Dlažba ochlazuje vzduch v přízemních vrstvách nad podlahou.

A co v zimě? Podlahové topení pod dlažbou je ideální. Při kombinaci předokenních žaluzií a dlažby před velkými skleněnými plochami budeme mít v dříve nesnesitelně horkém interiéru po celé léto příjemně.

-ag- Foto: