Existuje jen určité procento domácností, které mohou využívat zahradu. Bohužel však jen v letním období. Nastane-li nevlídné počasí, tak se i ony přesouvají dovnitř. Co kdyby ale zahrada byla součástí interiéru bytu či rodinného domku? Nemusí přece zabrat mnoho místa a bude relaxačním místem pro všechny členy domácnosti – dokonce celý rok!

Pojem zimní zahrada je natolik zavedený, že málokdo se dnes zamyslí, jak vlastně vznikla. Přitom za jejím objevem, podobně jako za ostatními vynálezy, stála náhoda. Od nepaměti se lidé snaží vytvořit a zároveň si udržet ve svých domovech teplo. Na začátku dvacátého století vynalezl k těmto účelům pan Trombe stěnu, jejímž druhotným výsledkem byly ideální podmínky pro rostliny – vysoká vlhkost a teplota. Toho si lidé brzy všimli a využili ji pro pěstování zeleně. Princip Trombeho stěny se využívá dodnes.

Trombeho stěna Před lety chtěl pan Trombe uchovat v domě teplo, a tak vybudoval před fasádu skleněnou předstěnu. Mezi sklem a zdí vznikalo teplo, které využíval v zimních měsících pro vyhřívání interiéru. V letních měsících nechal prostor provětrávat studeným vzduchem, který se dovnitř pouštěl klapkou ze severní stěny, takže nedocházelo k přehřívání vnitřního prostředí. Zpočátku byla vzdálenost skla a stěny cca 30 cm, později se vzdálenost zvětšovala, až vznikla samostatná místnost – dnešní zimní zahrada.

Nejlepší místo Můžeme-li si určit, na jakou světovou stranu budeme zimní zahradu koncipovat, pak ideální je strana jižní, protože v zimním období sem slunce vchází nejintenzivněji. Zároveň by měla být v blízkosti společenských prostor, tak aby ji majitelé mohli využívat častěji (např. s přáteli), a to nejen pro relaxaci, ale třeba ke stolování. Z tohoto důvodu může být součástí společenského polyfunkčního prostoru, takže na zelenou oázu bude vidět z obytné části a majitelka sem může snadno podávat přímo z kuchyně.

Zimní zahradu od ostatního interiéru odděluje tepelněizolační sklo, které je vhodné opatřit reflexní fólií, a v místech, kde je možné do objektu vstoupit oknem, by neměla chybět ani fólie bezpečnostní. Vzniklé podmínky regulujeme ještě pomocí topení, které může nebo nemusí být součástí místnosti.

Do místnosti s vyšší vlhkostí i teplotou volíme odolnou podlahovou krytinu, ideální je venkovní keramická dlažba, přírodní kámen nebo některé speciální materiály na bázi gumy. Podlahová krytina ze dřeva musí být na speciálním roštu, díky kterému se dřevo nezničí.

Nábytek do takové zahrady volíme rovněž z odolných materiálů, ideální je proto nábytek zahradní, který je vyroben z teaku nebo jiné dřeviny odolné vůči vlhkosti. Vhodný je i plast či některé speciálně upravené kovy apod.

Nezapomeňte: 1. Zimní zahrada je ideální na jižní straně. 2. Interiér by měl být z odolných materiálů. 3. Soustřeďte ji v blízkosti společenských prostor. 4. Vyšší investice se zúročí v podobě příjemného relaxačního prostředí.

-td-Foto: Vekra