A je tu jaro. Pomalu, ale jistě přichází čas probuzení. Přichází čas, kdy naši péči nebude potřebovat jen interiér, ale především exteriér. Pokud jsme náš vysněný domeček jen taktak stačili zastřešit a na zahradu nám již opravdu, ale opravdu nezbyl čas, čeká nás v tomto roce spousta práce a úsilí. Konečně je tedy jaro a my se můžeme vrhnout do práce. Než se do ní však pustíme, je důležité mít představu jakou podobu bychom chtěli vdechnout naší zahradě. V poslední době se i u nás dostávají do obliby zahrady japonského typu, takže nyní jen o nich. Hned na začátek je dobré říci, že japonské zahrady mají své pradávné kořeny v Číně. Čínské umění úpravy zahrad si Japonci přivlastnili a doplnili je podle svých představ. Takže pokud mluvíme o japonské zahradě, oáze klidu a soustředění, mluvíme prakticky o Čínské. Japonské zahrady se snažily napodobit přírodu. Protože v této zemi je nedostatek půdy, snažili se vyvolat dojem z přírody za pomoci trpasličích stromečků (napodobují les), vodních nádrží (napodobují jezera), atd. Na první pohled jsou japonské zahrady málo barevné. S pohledu Evropana zase málo pravidelné, neboť oko Evropana je přivyklé na pravidelně vyměřené zahradní cestičky, vysypané jemným pískem, a tak na ně úprava japonské zahrady působí dosti asymetricky a nezvykle. Abychom pochopily tajemství a krásu zahrad tohoto typu, musíme je brát jako celistvý trojrozměrný obraz. V tomto obrazu má každý stromeček, kamínek přesně určené místo, ale jako celek nesmí působit nepřirozeně-násilně. Pravidlem pro japonské zahrady je sladit přírodu s člověkem, ne však tak, aby člověk měl nadvládu, ale tak, aby byl jejím pomocníkem. Dále zde platí pravidlo, že si zahrada musí zachovávat svou krásu a půvab nejen v létě, ale ve všech ročních obdobích. Podle tohoto pravidla jsou i voleny rostliny. Právě proto, aby zahrada neztrácela život ani v zimě, využívá se různých kombinací barevného ladění jehličnatých stromů a neopadávajících zelených rostlin spolu s šedí kamenů, květů se vysazuje jen velmi poskromnu, ale tak, aby dobře zapadly do rámce zahrady nejen v době květu, ale i v jejich prvním rozpuku i po odkvětu. V Japonsku jsou čtyři hlavní směry v tvorbě zahrad. Rozvržení celé kompozice, nevyjímaje ani vedení cest, je ovlivněno čínským učením feng-šuej [o vodě a větru], celková koncepce je však podřízena zásadám buddhismu, sekty zen. Japonských zahrad je nespočet různých typů. Nejstarší zahrady vytvářejí obraz krajiny pomocí uměle navršených pahorků a protékajícího potoka s jezírkem a ostrůvkem. Rozlišují dva typy tzv. vodních zahrad, a to na pahorkovité, kde jsou uměle vytvářeny pahorky a cesty, které vedou skrz skaliska a ploché zahrady, které představují lesní či jezerní krajinu. V takových zahradách má rybníček či potůček symbolický význam, není to jen pouhý doplněk , jako je tomu v našich zahradách. Takže pokud bychom v budoucnu chtěli své volné chvíle trávit v zahradě japonského typu, pak je nejdůležitější před jejím plánování pochopit přírodu a její charakter. Při projektování takové zahrady je důležité vědět, že každá rostlina a kámen má svůj význam. Chceme-li si vytvořit první typ "vodní" zahrady, čili pahorkovitou, tak nejlepší inspiraci najdeme na horách, kde jsou to hlavně vodopády, které mají to zvláštní kouzlo. Potom se můžeme pokusit vymodelovat, na té naší zahradě, alespoň kousek kopečku s údolím podobnému skutečnosti a za pomoci drobných kamínků dát podklad pro kamenný vodopád. Pokud je však naše zahrada rovná, můžeme se pokusit vytvořit druhý typ "vodní" zahrady. Nakonec co může být lepšího, než relaxace v zahradě, kde se v klidné vodní hladině odráží větve stromů a různých trav? Přesně tak si můžeme upravit rovnou zahradu, kde se pak takové lesní jezírko nebo jiné klidné plochy budou dobře vyjímat. Dále pak můžeme vybudovat cestičku pro silnější proud vody nebo naaranžovat spoustu ostrůvků a poloostrůvků osázených keři. Tímto způsobem a různými kombinacemi rostlin a kamenů zabráníme jednotvárnému pohledu na vodní krajinu. Mezi další typy japonských zahrad patří tzv. kare san sui" neboli suchá. Tento typ se poprvé objevil v 15. Století a patří mezi zahrady, které jsou méně náročné na úpravu, takže pokud máte málo času je určena právě vám. V těchto zahradách není žádná voda, tu nahrazuje bílý, dekorativně upravený písek, který představuje mořské vlny. Pokud jsou v této zahradě dobře naaranžované kameny, pak můžou vytvořit dojem horských útvarů i vodopádů. Protože tato zahrada vzniká podle pravidel abstraktního umění, zůstává jen myšlenka, neboť vodopády a jezírka jsou znázorněny pomocí oblázků, kamenů a jemného písku. Pro tuto zahradu se nejlépe hodí trpasličí stromky. Při její tvorbě se vyplatí být obezřetný a dobře zhodnotit výsledný účinek. Jak bylo již řečeno v japonských zahradách mají kameny i rostliny svůj symbolický význam, který ztělesňuje například mužský princip. Je-li uveden do souladu se ženským principem, pak vznikne i zahrada, která bude působit harmonickým dojmem. Ale takové to principy tvorby harmonie jsou pro nás Evropany ještě nepochopenou záhadou, neboť tyto principy vycházejí ze základů jejich náboženství. Je to doména a kumšt japonských zahradníků, ale pokud se naučíme dívat pak se od nich můžeme hodně naučit a to především při výběru rostlin, tvarů kamenů a krůček po krůčku budeme společně s tím vším získávat i smysl pro harmonii. Myšlenka japonské zahrady je hodně hluboká a proto lze sledovat jen do určité míry. Ať se již rozhodneme pro jakoukoli z těchto zahrad, nemusíme jejich myšlenku brát tak doslova. Úprava zahrady se může zalíbit celé rodině, neboť při tvorbě miniaturní krajiny si může každý vybrat a vysadit svůj vlastní trpasličí stromek či rostlinu. Navíc se může stát jakousi galerií vzpomínek, neboť do ní můžeme stále přinášet oblázky, krásné kameny zajímavých tvarů, úlomky skal, které si budou vždy hodit a připomínat výlety na kterých jsme kdysi byli a strávili příjemné chvíle. Pro vznik japonské zahrady postačí i velmi malý kousek půdy, především založíme-li ji před terasou, kdy se pak můžeme v době klidu a relaxace po ní procházet a užívat si její krásy.