Zahrada se nachází ve dvoře velkého hospodářského venkovského stavení, ten je ale přizpůsoben současnému životu. Je rozdělen na dvě části, jako odpočinková slouží přední část přímo u vchodu do domu. Je zde pergola, bazén pro děti, a také okrasná zahrada. Nebo, přesněji řečeno, několik zahrádek, neboť nejde o jednolitou celistvou plochu, pro květiny a okrasné dřeviny je využito několik menších ploch na různých místech. Řešení celého prostoru je dílem majitele usedlosti pana Jaroslava a sousedky, paní Jany: „Měla jsem spíše poradní hlas, konzultovali jsme, kam vysadit jakou rostlinu či jak nejlépe umístit kameny, ale konečné slovo měl vždycky on.“

Místo cibule čarověníky

„Lidé mají v současné době více v oblibě okrasné zahrady,“ říká paní Jana, „protože nabídka obchodů, pokud jde o zemědělské plodiny, je bohatá. Doma pak pěstujeme zeleninu buď jen doplňkově, nebo vůbec. Navíc se po častých povodních na mnohých místech již nedaří ušlechtilým plodinám.“ A pan Jaroslav přitakává: „Tady to byl také ten případ, byla tu zeleninová zahrádka, ale bylo tu plno škůdců a plodiny nekvalitní. Okrasnou zahradu jsem tady chtěl mít dávno, všude byla jen tráva, zelenině se tu nedařilo, tak jsme tu vytvořili takové minizahrádky. A protože mám květinovou zahrádku na jiném místě, tady jsem chtěl jiný typ, spíše dřeviny, bonsaje, čarověníky a skalničkovou úpravu s kameny a podobně.“ Důvodem ale bylo i to, že v domě se pravidelně schází i početná společnost přátel i příbuzných, přímo se proto nabízelo využít prostor i jako příjemné místo k venkovnímu posezení v pěkném prostředí.

Ideálně minimální péče

Zahrada je založená jako téměř bezúdržbová, jsou zde vysazeny dřeviny a skalničky a volný prostor je vysypán mulčovací kůrou a doplněn kameny. Díky tomu je průběžně vytrháván pouze náletový plevel a asi jednou za dva měsíce je nutné zastřihávat přerosty. Asi nejprve padne příchozím do očí skalka před pergolou porostlou hustě břečťanem. Původně tu byly pivoňky, asi před pěti lety ale ustoupily skalničkám a koniferám. „Skalka není hotová, vlastně je to neustálý proces, protože ji pořád dotvářím,“ vysvětluje majitel. „Doplňuji či měním kameny, a s rostlinami je to stejné. Jde o velmi malý prostor a například túje zde vypadají pěkně, pouze když jsou malé. Ale když vyrostou, působí příliš mohutně a navíc zakrývají část skalky, přesazuji je tedy jinam a dávám sem nové.“

Protože všechny části zahrádky jsou spíše skalkového typu, dochází k těmto změnám na všech místech, rostliny jsou dílem přemisťovány, některé zajdou a na jejich místo přijdou jiné, které majitel koupí, případně dostane od některé spřátelené zahrádkářské duše.

Smrček tu byl první

Zahrádka vpravo od skalky je svou plochou největší, vznikla na jaře loňského roku. „Dohadovali jsme se, jak vytvarovat její okraj,“ říká pan Jaroslav, „původně jsme chtěli udělat rovnou linii z rohu do rohu, ale nakonec jsme se rozhodli pro vlnovku. Ale tento tvar nevznikl napoprvé, i tady jsme konzultovali, protože rada přijde vždycky vhod, když děláte zahrádku poprvé,“ dodává s úsměvem. Zde je prostor pro kombinaci trávníku a plochy vysypané mulčovací kůrou, střídání hnědé a zelené barvy spolu s kamennou zídkou dodávají celku na plasticitě. „Nejdříve jsme zde vysadili ten smrček vpředu, ten je tu už více jak dvacet let. Rododendron a další keře jsme doplnili asi před deseti lety, v té době vznikla i ta malá skalka kolem.“

Celková koncepce pak byla dokončena v loňském roce. Střídají se zde nízké dřeviny, bonsaje, ale i kapradiny, dokonce tu má své místo i krásně kvetoucí opuncie. Vzrostlých dřevin je zde vzhledem k velikosti zahrádky minimum, ale vhodně zabydlují celý prostor a zdůrazňují prostorovost.

Text a foto: Dana D. Daňková