Hlavní funkcí cest, chodníčků a pěšin v zahradě je praktická funkce komunikační - neboli měly by vést přímo, pokud možno nejkratší cestou a také bezpečně odněkud někam. Současně je tady ale i úkol rozčleňovat zahradu na části, a potom ještě přitom všem musejí cesty a chodníky působit esteticky, krásně a přirozeně. To zejména vedlejší cesty a okrasné chodníčky, kde nejkratší přímku nevyžadujeme, ale naopak necháváme je vinout v zákrutech a zatáčkách, kolem skupin keřů, pod stromy a kolem květinových zákoutí. To jsou chodníčky a cesty vyhlídkové.

Cestičky oddělující rozdělí zahradu na funkční úseky - oddělí zeleninovou zahradu od zahrady květinové, ovocný sad od záhonů, záhony od trávníku. Tohle všechno skloubit je většinou úkol pro zkušeného zahradního architekta. Všechny komunikace totiž musejí zapadnout do okolí, být v souladu s domem i celkovým typem zahrady, se zvolenou vegetací. Ke srubu tak nedáme na chodník módní dlažbu, k modernímu domu zase ne ošuntělé cihly, k bambusu zase ne betonové tvárnice. Tuto fázi je dobré svěřit odborníkovi - a pak už třeba můžeme coby kutilové realizovat vše postupně sami.

Zbývá jen podotknout, že jak se zahrada v okolí domu vyvíjí, cestiček přibývá - se stavbou jezírka nebo nové garáže k nim pak povede také cesta.

Materiál - na co dávat pozor

Hlavní přístupové cesty by se měly dát co nejjednodušeji udržovat. Své místo tu proto najdou klasické dlažební i malé chodníkové žulové kostky, umělý kámen, zatravňovací dlaždice a kvalitní dlažba: pochozí na chodníčky, pojezdová na vjezdy pro auto - do vrat, dvora, ke garáži apod. Vedlejší zahradní pěšiny a cestičky nejsou tak náročné, důraz se spíše klade na dojem, atmosféru, ale i jednoduchost realizace. Kombinovat tady lze jemný štěrk, fošny, oblázky, i třeba staré cihly mající svůj půvab.

A tím jsme u kombinací materiálů. Pokud se nezaměříme na materiál jediný, ale vsadíme na jejich propojení, vyhneme se v zahradě nudě, jednotvárnosti - a naopak vneseme zejména do větší zahrady dynamiku. Ale pozor, není jednoduché materiály poskládat, navázat na sebe a zkombinovat. Zahrada se tak třeba při špatném odhadu může dočkat přeplácanosti a nepřehlednosti.

Vyhlídková odpočívadla

Tam, kde je nejhezčí pohled na zahradu, dům, jezírko, potůček nebo odkud vidíme do okolí ze zahrady ven a kde se je na co dívat - umístíme odpočívadlo.

Dlážděno dřevem

Dřevěné hranolky, špalíky a efektně působící kulaté špalíky jsou krásným oživením cestiček i odpočívadel. Vytvořit z nich můžeme kdekoliv v zahradě i malou terásku, třeba k postavení lavičky, nebo na umístění velkoobjemového květináče. Zajímavý je také špalíkový kruh vytvořený kolem fontánky nebo kolem trsu bambusů či okrasné trávy.

Cesty do kopce: ani schodiště, ani chodník

Někde potřebujeme srovnat jen malé převýšení. Do kopce cestu nechceme vést, třeba protože je tu sypký povrch, a kamínky by nebyly stabilní. Nebo z důvodu možného uklouznutí na šikmém a mokrém nebo namrzlém kompaktním podkladu, jako je kámen nebo dlažba. Volíme proto řešení "občas schůdek, jinak rovina". Tam, kde je terén příliš příkrý na obyčejnou cestičku, ale moc pozvolný k vybudování schodů, se hodí cestička třeba s proloženými pražci. Vždy po zhruba metru přijde nízká překážka, schůdek (fošna, pražec, nebo řádka dlažebních kostek), který minimálně vyvýší terén; za překážkou opět pokračuje cestička vodorovně. Mezi kostkami či pražci může být jednoduše vysypaná jemným štěrkem nebo kačírkem.

-ag-Foto: www.profimedia.cz