Jezírka a rybníčky si zřizujeme na své zahrádce proto, že chceme mít v blízkosti svého sídla něco, co se blíží divoké přírodě a za čím mnohdy cestujeme dlouhé kilometry. Podle svých představ si budujeme a dotváříme vodní plochu, oživujeme ji vodními rostlinami, často i živočichy. Zatímco skalka nám představuje ve zmenšené podobě horská zákoutí, nádrže s vodou se stávají symboly horských jezer nebo údolních rybníků. Je to zmenšený obraz nespoutané přírody, který si můžeme „namalovat“ sami. Jak při takovém tvořivém díle postupovat, jsme se tentokrát zeptali promovaného biologa Milana Blažka, který pracuje jako vedoucí Botanické zahrady Botanického ústavu AVČR Výzkumného ústavu botanického ČSAV v Průhonicích u Prahy a již přes 40 let se zabývá pěstováním vodních rostlin. Kam můžeme jezírko umístit? Rozhodně by to mělo být místo slunné. Nic nebrání tomu, abychom si za stanoviště vybrali polostín, ale pak musíme poloze jezírka přizpůsobit i výběr rostlin. Pokud chceme pěstovat lekníny, musíme mít na paměti, že jsou to rostliny teplomilné a ke svému květenství potřebují slunce. Bahenní rostliny jako je například stulík, se spokojí i s polostínem, ale i jim se bude lépe dařit na slunci. Při stavbě jezírek můžeme využít přirozených stavebních prvků jako je terasa či zeď nebo je lze umístit ve volné přírodě. Dost často se jezírka budují ve skalkových partiích, kde bývají obvykle usazena na nejnižším místě. Typy jezírek Možností je celá řada, záleží na našich představách, finančních možnostech a chuti do práce. Pro menší jezírka do celkové velikosti 2 x 2 metry dobře vystačíme s tvarovanými plastovými nádržkami, které jsou k sehnání v supermarketech. Ty mají tu výhodu, že sledují přirozený tvar a s jejich zapouštěním není moc práce. Stačí vykopat přiměřenou jámu a dát si pozor na sklon terénu, aby jeden konec nevyčníval či naopak nebyl příliš hluboko zapuštěn do země. Nádržku podsypeme pískem, a pak ji můžeme usadit. Klasickými typy zahradních jezírek jsou nádrže v podobě betonového rybníčku. Ty však již dnes patří k hudbě minulosti, protože beton v zimě snadno popraská. Pokud přesto zatoužíme po bytelné betonové nádrži, měli bychom si prostudovat patřičnou literaturu nebo si stavbu objednat u odborné firmy. I tak bychom měli jezírko na zimu raději vypustit, což může přinést určité problémy. Budeme muset vyřešit otázku přezimování vodních rostlin v jiné nádrži. Posledním typem zahradního jezírka je vykopaný rybníček s fóliovým dnem. Jeho výhodou je poměrně velká přizpůsobivost libovolným tvarům, cenová dostupnost a snadná manipulace při stavbě. Stačí když si pořídíme fólii o síle od půl do dvou milimetrů (do 4 m čtverečních stačí 0,5 mm), zahloubenou jámu vysypeme pískem nebo rašelinou a fólii položíme. Při koupi je proto lépe požadovat měkkou fólii, která se dá dobře tvarovat. Jediným odborným zásahem při stavbě podobného jezírka může být svařování fólie, které se provádí u nádrží větších velikostí nebo složitějších tvarů. Na co je dobré dát si pozor U přírodních jezírek je třeba dbát, aby jako celek vypadaly co nejpřirozeněji. V případě fóliového dna nesmí být například nikde vidět okraj fólie. Toho můžeme docílit vytvořením mělkého břehu, který zasypeme zeminou a osázíme vodními rostlinami. Také je možné udělat okraj z plochých kamenů, které mírně přečnívají. Musí však být dostatečně veliké, aby se při stoupnutí na okraj nezvrátily. Někdy se k zamaskování fóliových okrajů používá geotextílie, dokud ale není přerostlá rostlinami, působí v přírodním prostředí dost tvrdě. Vodní rostliny Ideálem každého zakladatele jezírka je kvetoucí leknín. Toho docílíme jednak teplým a slunným stanovištěm a dále výběrem vhodné zeminy. Nejvhodnější je zetlelá kompostová půda, která obsahuj dostatek přirozených živin. Některá odborná literatura se zmiňuje i o hnoji, ale v praxi se to příliš nedoporučuje, neboť znečišťuje vodu. Podle toho jestli chceme s rostlinami manipulovat či ne, umístíme je buď do nádoby nebo zasadíme přímo do dna. V takovém případě ale musíme jejich kořínky zatížit těžšími kameny, aby nevyplavaly. Začínáme–li však s menšími rostlinami, uděláme lépe, když je zasadíme do nádob, které umístíme blíže k hladině a po zesílení přesuneme do větší hloubky. Při osazování jezírka bychom neměli zapomínat na proporce mezi velikostí nádrže a počtem leknínů. Jedna rostlina potřebuje ke zdárnému růstu zhruba jeden metr čtvereční plochy. Barevnou skupinu leknínů proto můžeme pěstovat pouze ve větší nádrži. Co se týká pobřežních rostlin, je výběr poměrně široký, ale i zde musíme myslet na proporce. Jednotlivá rostlina, ať už se jedná o kosatec, vachtu nebo ďáblík, zabere alespoň půl čtverečního metru, a tak musíme zvážit, jak veliký prostor máme k dispozici, aby nám zbylo místo pro vodu. Údržba Na jaře se ve většině jezírek, zvláště v nově založených, samovolně objevují řasy. Ty je třeba stahovat hráběmi tak dlouho, dokud lekníny nepřerostou hladinu a zastíní vodní plochu. Pak už řasy nemají tolik světla a množí se podstatně méně. Někteří pěstitelé vypouštějí při přemnožení řas jezírko a dodávají čerstvou vodu. Tím ale nezabrání novému tvoření řas, kterým právě čerstvá voda vyhovuje. Řadu nepříjemností nám mohou také způsobit expanzivní rostliny, jako je douška kanadská (vodní mor) nebo okřehek, které se velice rychle množí a za několik měsíců dokáží zamořit celou nádrž. I když se prodávají k pěstitelským účelům, měli bychom se jich vyvarovat. Důkazem, že okolní příroda přijala naše jezírko je, že se do něho nastěhuje život. Sami pak přírodě napomůžeme tím, že do vody vysadíme ryby. -šum-