V minulém článku jsme i ujasnili, jak je možné byt nebo rodinný dům zabezpečit. Dnešní by měl vysvětlit základní principy jednotlivých detektorů a zásady jejich montáže. Něco o detektorech Nejjednodušším snímačem je magnetický kontakt pro kontrolu uzavření dveří nebo oken. Skládá se z permanentního magnetu, zataveného zpravidla do plastového výlisku a nalepeného na dveřích nebo na okně, a z jazýčkového relé v plastovém výlisku, které se umístí na rám okna nebo dveří. Dražší magnetické kontakty využívají polarizace magnetického pole k tomu, aby je nebylo možné zablokovat například přiložením cizího magnetu. Magnetický snímač na vstupních dveřích je v instalovaném systému velice důležitý, ačkoliv se to na první pohled nezdá. Když totiž dveře otevřete, začne řídící ústředna odpočítávat vstupní čas, během kterého musíte bezpečnostní systém vypnout, a zároveň se tím nastaví zpoždění na detektoru pohybu, který střeží prostory mezi dveřmi a ovládací klávesnicí. Pokud je zjištěn pohyb v tomto prostoru a vstupní dveře nejsou otevřeny, je poplach vyhlášen okamžitě. Dále se magnetický kontakt na stupních dveřích využívá při odchodu, kdy máte nastavený nějaký čas, během kterého musíte opustit střežený prostor. Některé bezpečnostní ústředny mohou pracovat i tak, že pokud odejdete ještě před ukončením odchodového zpoždění, uzavření vstupních dveří může čas pro odchod zkrátit, a při využívání systému střežení při pobytu se podle detektoru na vstupních dveřích ústředna rozhoduje, v jakém režimu bude hlídat. Nejpoužívanějšími detektory pohybu jsou pasivní infračervené detektory, označované jako PIR. Tyto detektory využívají skutečnosti, že každé těleso s určitou teplotou vyzařuje vlnění v infračerveném pásmu, které odpovídá teplotě tělesa. Snímací prvek zaznamenává změny záření, které na něj dopadá, a elektronika detektoru pak tyto změny vyhodnotí a případně vyvolá poplach. PIR detektor pohybu by tedy měl být umístěn tak, aby co nejlépe pokrýval chráněnou plochu. Přitom by neměl být zaměřen na skla, okna, zrcadla a další odrazné plochy, které by mohly odrazit sluneční paprsky do detektoru, neměl by být umístěn v místech s proudícím vzduchem, u zdrojů vodních a olejových par a v místech kam dopadá přímé nebo odražené sluneční světlo, a předpokládaný směr pohybu narušitele by neměl směřovat k nebo od detektoru. Splnit všechny tyto požadavky je často nemožné. Například v kuchyni bude detektor většinou buď u zdroje vodních par (sporák), nebo bude mít v zorném poli okno. Ale vždy je nutné se snažit o to, aby byly instalační podmínky splněny co možná nejlépe. Další používané detektory pohybu pracují na principu radaru. Zjednodušeně řečeno vysílají signál o určité frekvenci a přijímají jeho odraz od stěn sledovaného prostoru. Pokud dojde k odchylce frekvence, je vyhlášen poplach. Jsou to buď detektory ultrazvukové, které pracují nad pásmem slyšitelným pro člověka, ale některá zvířata je slyšet mohou, a detektory mikrovlnné. Ultrazvukové detektory se nesmí instalovat za závěsy, nad topná tělesa, v blízkosti zdrojů zvuku se širokým kmitočtovým spektrem (třeba blízko telefonu) a podobně. Mikrovlnné detektory pracují v pásmu 1 až 10GHz a protože mikrovlny pronikají například sklem, tenkými stěnami a podobně, může dojít při nevhodné montáži k aktivaci detektoru i při pohybu mimo střežený prostor. U obou detektorů nemůže být v jednom střeženém prostoru použito více detektorů, pokud nejsou vzájemně synchronizovány, nebo nepracují-li mikrovlnné detektory na různých frekvencích. U obou typů detektorů by měl být pravděpodobný směr pohybu narušitele k nebo od detektoru. Do obzvláště komplikovaných prostředí se pak používají detektory, které kombinují funkci PIR detektoru a mikrovlnného detektoru pohybu a vzájemné porovnávání poplachů na obou částech detektoru eliminuje různé rušivé faktory ve střeženém prostoru. Ideální je, pokud již při návrhu bezpečnostního systému máte představu, jak bude v místnostech rozmístěn nábytek. Pak se vám nestane, že zrovna tam, kde je na zdi umístěn detektor pohybu, chcete postavit rohovou skříň až ke stropu. U nejrozšířenějších infrapasivních detektorů pohybu také platí, že pokud vy nevidíte detektor pohybu, nevidí ani detektor pohybu vás. Je tedy velice nevhodné před detektor pohybu umístit třeba vázu, sochu, květinu anebo pověsit si na detektor slaměný klobouk jako ozdobu. I detektory rozbití skla změnily design a způsob práce. Místo piezosnímačů lepených na okenní tabulky se nyní používají prostorové zvukové detektory, které vyhodnocují signály ze snímacího mikrofonu, posuzují vysokofrekvenční vlny vzniklé rozbitím skla, nízkofrekvenční vlny vzniklé nárazem na sklo a další parametry, podle kterých vyhodnocují, zda vám upadla na zem sklenička, nebo zda opravdu někdo rozbil okenní tabuli a je potřeba vyhlásit poplach. Pro správnou volbu detektoru destrukce skla je nutné vědět, zda budou na střežených sklech instalovány bezpečností nebo protisluneční fólie. www.acces.cz