Vzhled kuchyňských skříněk všeobecně směřuje k jednoduchým liniím a hladkým, nestrukturovaným a nezdobeným materiálům. Tomu odpovídají rozmanité druhy plastů v nové kvalitě, všelijaké speciální fólie i lakované dřevo. Svou roli hraje i nová barevnost – modrá, žlutá, zelená kuchyně, to tu donedávna ještě nebylo. Autor: archiv S odlehčeným vzhledem korespondují i odlehčené, otevřenější úložné prostory. Kuchyňské plochy jsou všeobecně méně uzavřené, což se týká nejen horních skříněk, kde se to projevuje nejmarkantněji, ale i třeba v užívání pojízdných kontejnerů s dvěma regály, jakýchsi otevřených spodních skříněk na kolečkách. Variantou jsou i mobilní velké bedny na krátkodobé skladování lahví a jiných předmětů. Otevřenější jsou nakonec i jednotlivé kuchyňské moduly, kdy například pod varnou deskou nejsou schovány kastroly za dvířky, ale jsou úhledně a viditelně vystaveny na otevřené polici. Máme méně horních skříněk – a jsou jiné Výrazný posun pak nastává u horních skříněk. Celkově se omezuje jejich množství a velikost, mění se funkce a vzhled. Jsou níže zavěšené, většinou prosklené, lehce se otvírají. Horních skříněk je celkově méně – na jejich místo částečně přicházejí zejména otevřené policové systémy a také moderní digestoř potřebuje více místa. Horní skříňky jsou ale také menší – nižší a mělčí, což nakonec přispívá přehlednosti v jejich vnitřku. Při odklopení dvířek na první pohled eviduje, vše, co je uvnitř a nemusí se nořit do jejich útrob, vyjímat a přední řadu dóz, abychom se podívali dozadu. To není přehnané – při standardní hloubce horních skříněk 30 cm do nich za sebe naskládáme a opravdu tři až čtyři řady skleniček nebo kořenek. Protože jsou skříňky menší, kombinují se dobře s užší poličkou umístěnou pod nimi. Nostalgický vzhled Design horních skříněk je zpracován mimořádně pečlivě. Jsou více parádní – jakoby to byla reakce na mnoho předchozích desetiletí, kdy sklo a porcelán nebylo v kuchyni (mimo chvíle, kdy se právě používal, vůbec vidět). Horní i dolní skříňky byly v podstatě identické, se stejnými dvířky, stejně uzavřené a lišily se pouze rozměry. Autor: archiv Nyní jako bychom se vraceli do doby před půlstoletím, kdy v horní zasklené části kredence trůnily kávové hrníčky a další kousky parádního servisu. V nových kuchyňských sestavách necháváme do nich lehce nahlédnout přes matné sklo, dojem ještě zdůrazňujeme vnitřním nasvícením, přes které decentně prosvítají obrysy úhledně poskládaných talířů a elegantních hrníčků. Lehoučké otevírání Systém otvírání horních skříněk je také daleko příjemnější a pohodlnější. Tiché a rychlé odklápění směrem vzhůru přináší několik výhod. Před začátkem vaření všechny skříňky otevřeme a na konci je během pár okamžiků zase pozavíráme - a je ihned uklizeno. Přehled tak nemáme pouze o nádobí - horní skříňky zůstávají vyhrazeny také pro koření – právě odklápěcí dvířka nám usnadňuje manipulaci s ním, nabízí maximální přehled mezi dózami a umožňuje jejich rychlé vyhledávání. Nechat takto během celé přípravy jídla otevřené dvoudvířkové skříňky není dost dobře možné – během přípravy jídla bychom si o otevřená křídla potloukli hlavu – křídla trčí do prostoru někdy až téměř půl metru (dvířka bývají široká 30-47 cm). Další typy horních skříněk Autor: archiv Zasunovací dvířka, většinou prosklená matným nebo rastrovaným sklem jsou také praktická, i když je nabíledni, že pokud jsou posunovací přes sebe dvě části, stále máme půlku zavřenou. Ale nahoře někdy vidíme ještě jeden typ skříněk – vyklápěcí širší skříňky s plnými dvířky, jakési kopie spodních širokých zásuvek. Jsou asi 30 cm vysoké a mohou být i dvě nad sebou – spodnější je zhruba na úrovni vedlejší digestoře. Tvoří zajímavý a dynamický kontrast s vedlejšími prosklenými skříňkami. Skříňky visí níž A přesto nehrozí, že bychom se o ně uhodili do hlavy. Je to z důvodu už známého rozšiřování spodních skříněk o rampu vloženou mezi stěnu a skříňku. Rampa je široká 10 – 20 centimetrů, čímž dosáhneme šíře pracovní plochy až 80 cm. Pokud se tedy týká nejmodernějších řešení kuchyňského nábytku, už vlastně máloco bychom měli klasicky otevírat, rozevírat jako dveře skříně; všechno se tu nyní vysouvá, odklápí vzhůru, odsunuje do stran. Tím ušetříme dvě veledůležité věci: čas (strávený hledáním v zadních řadách skříněk) a záda (ohýbáním se k dolním skříňkám a vytahováním pekáčů z jejich koutů). A je tady ještě třetí faktor, kterým je bezpečnost (kolik jen úrazů se stane, když se nedá ze země dosáhnout do nejvrchnější poličky příliš vysoko zavěšené horní skříňky a musí se proto vyskočit na židli…). Většina nádobí je uložena dole A jak je to při tak relativně velkých změnách s nádobím? Kam se v nejmodernějších kuchyních vlastně dávají hrnce, talíře a všechno ostatní? Sklo a porcelán je částečně v horních skříňkách. Možná se sem všechen nevejde, ale od toho právě jsou velké a široké spodní zásuvky s velkou nosností. Důvtipným vnitřním řešením se v nich nic nemůže posunout a tak jsou tady porcelánové kusy v bezpečí. Navíc odpadá manipulace s nimi nad hlavou (ano, nad hlavou – zkuste je skládat do horní skříňky a měřit přitom něco kolem 160 centimetrů!) Navíc slavnostní nádobí se někdy stěhuje do příborníku v jídelně, nebo zůstává v kuchyni na otevřených volných policích, které zdobí a dotvářejí vzhled místnosti. Hrnce, pánve, pekáče zůstávají samozřejmě dole, ale vysunují se nám pohodlně v ústrety pomocí plnovýsuvů. Příbory a náčiní jako vařečky a podobně sídlí v širokých mělkých zásuvkách opět s nezbytnými plnovýsuvy. -ag-