Podzemní nádrže na dešťovou vodu mají své požadavky, které je třeba splnit. Vše je popsáno v technickém listu, který ovšem jen málokdo čte opravdu pečlivě. Pak se setkáváme s prasklými nádržemi a neuznanými reklamacemi. Samozřejmě, že často to bývá i chyba samotné nádrže, protože na trh se dostávají i velmi levné a velmi nekvalitní verze vyrobené kdesi v zahraničí.

Základ je hlína

Nejdůležitější je vědět, jakou máte propustnost podloží. Nejproblematičtější jsou jílová podloží. Při instalaci nádrže je třeba správně zhodnotit schopnost podloží vsakovat vodu. „Kvalitu vsakování dešťové vody na pozemku ukáže koeficient vsaku půdy. Ten vám může sdělit hydrogeologický průzkum. Pokud takový průzkum nemáte zpracovaný, nejjednodušším řešením je koeficient vsaku zjistit pomocí jednoduchého neoficiálního domácího testu,“ vysvětluje specialista společnosti Aquanix Ondřej Samek. Jde o jednoduchý test pomocí vykopaného vsaku.

Pokud se vsakuje voda špatně nebo je vysoká spodní voda, pak je velký problém. Musí se to řešit speciálními nádržemi pro tento případ. Nádrže mají různé úrovně výšky, kam výrobce povoluje, aby vystoupala podzemní voda při prázdné nádrži. Podzemní vodu však snášejí jen ty nejkvalitnější a nejrobustnější nádrže na trhu.

Ovšem při instalaci nádrže je třeba brát v potaz fakt, že hladina podzemní vody během roku obvykle kolísá, takže se může stát, že bude výš než při instalaci v suchém období.

Základy

S každou podzemní nádrží musí být dodrženy především požadavky na základy. Některé nádrže se musí podsypávat pískem, u dalších je doporučen štěrk a jinde je zapotřebí kvalitní betonový základ. To je dáno právě v požadavcích technického listu a bez dodržení tohoto postupu nelze brát nádrž jako správně usazenou.

Jak hluboko?

Každý typ nádrže má předepsané maximální krytí, tedy jak hluboko pod zem může jít. S tím souvisí i povolené zatížení na povrchu. „Na hodnotu krytí je třeba myslet již při kopání jámy. Na stavbách často vidíme, že nikdo nečetl montážní návod. Potrubí uložili do velkého spádu, kvůli tomu se u nádrže dostanou do hloubky nátoku přes jeden metr a nádrž tím pádem uloží hlouběji, než je povoleno. Následně shání prodloužení vstupního otvoru nádrže bez toho, aniž by řešili, zda to daná nádrž zvládne,“ komentuje Ondřej Samek. Problém vysokého krytí se projeví například až po roce, kdy vlivem tlaků z okolí nádrž praskne. Vysoké krytí nádrže je možné řešit dvěma způsoby:

  • Prvním je instalace polystyrenových desek. Síla vrstvy desek nahradí vrstvu zeminy, která je navíc oproti povolenému krytí nádrže. Půdorys z polystyrenových desek však musí výrazně přesahovat půdorys nádrže i obsypu.
  • Druhým může být vytvoření železobetonové desky nad nádrží, která podrží tíhu zeminy nad ní. Pro šířku desky platí stejné pravidlo jako pro vrstvu polystyrenových desek.
Hloubku nátokového potrubí je dobré si rozmyslet před instalací a výběr pevnější a odolnější nádrže z hlediska maximálního krytí tomu přizpůsobit.

Obsyp

Jednotlivé nádrže mají od výrobce doporučené různé materiály pro obsyp, které je i přes jejich cenu nutné akceptovat. Proč? Modelový příklad – usazená nádrž se obsype vykopanou zeminou. Velké kusy zeminy (která je sama o sobě velmi těžká) přenáší na nádrž tlaky nerovnoměrně a vlivem ostrých kusů, například kamenů, hrozí nebezpečí v podobě mechanického poškození, kupříkladu protržení nádrže. Z tohoto důvodu je nezbytné držet se doporučení od výrobce, nemluvě o neuznané pozdější reklamaci.

Nejčastěji se lze setkat s obsypem v podobě štěrku. „Tento materiál bez jemné frakce nejlépe eliminuje zemní tlaky. Mezi zrny štěrku se tlakové síly snižují a na nádrž tak dopadá výrazně menší tlak než u jemného zásypu,“ radí technický specialista společnosti Aquanix Ing. Ondřej Samek a dodává: „Velkou výhodou štěrkového zásypu je menší míra sedání.“