Pokud nadáváte na švédský kolos IKEA s tím, že postel skládáte tři hodiny a máte z toho hlavu zamotanou, pak vám doporučuji objednat si třeba nějaké designové kousky. Já to udělal. Koupil jsem místo našich starých židlí ke kuchyňskému stolu nové. Ach jo.

Německé židle

Začnu trochou historie. Naše židle, které jsme měli dosud, byly moc pěkné. Takové ty s nohama do S, takže se pěkně houpaly. Navíc s dlouhými zády, že se dala u menších postav dokonce i opřít hlava (já mám 190 cm, tudíž jsem z této skupiny vyloučen).

Našli jsme je v Německu. Tehdy jsme hledali tento typ židlí a výprodej několika posledních kusů v tamním obchodě nás nadchnul. Jelikož pocházím ze severozápadních Čech a na hranice to mám od mé maminky, co by kamenem dohodil, při jedné její návštěvě jsme se rozhodli pro výlet a nákup těchto židlí.

V obchodě vypsali a potvrdili fakturu, poslali požadavek na vyskladnění a pak nám řekli, že karty neberou, jen ty jejich speciální. Dost nás to rozčílilo. Tohle bychom čekali někde na východě, ale ne v Německu. Bohužel to býval tradiční problém u mnoha obchodů, ale v poslední době se to prý zlepšilo. Takže jsme museli vyrazit do blízkého města a hledat bankomat, abychom dali dohromady dostatečný obolus. Nemyslete si, v době, kdy jsme kupovali židle, jsme byli po rekonstrukci bytu a každá koruna (natož euro) byla hodně vzácná a limity na kartách pro výběr z bankomatu nízké. Ale povedlo se.

Doma jsme se s židlemi těšili hodně dlouho. Ale jednoho dne nadešel poločas rozpadu. Trubková konstrukce do S povolila a židle, na které jsem obvykle sedával já, se stala spíš lehátkem. Druhá už začala povolovat také. Ale hlavně koženka na potahu se začala loupat. Ne málo. To byl „koženkopád“. Vyluxovali jsme, sedli si na židli a na zemi byla hromada koženkových lupů. Nové židle byly nutností.

Nová kráska

Tak jsme si koupili židle nové. Designové. Nejsou tak vysoké, mají dřevěnou konstrukci klasických nohou a jejich potah je látkový (a my máme dvě malé děti, tak uvidíme, jak dopadnou), ale vypadají dobře. Na skladě je neměli, proto jsme si je ani nemohli v reálu prohlédnout a vyzkoušet. Takže jsme si je naslepo objednali a zaplatili.

Stojí na nich Made in Bosnia a Herzegovina. Lepší než India nebo China, že? Jenže nohy a sedáky se spojují osmi imbusovými šrouby, které se vstrčí společně s podložkami do oválných děr. Bohužel rozteče děr na nohách jsou asi o centimetr větší než rozteče s integrovanými matkami v sedáku.

Jestli tedy někdy budete nadávat nad kvalitou švédské výroby, tak vám řeknu svou pracovní dobu. TŘI ŽIDLE (TEDY 24 ŠROUBŮ) JSEM SKLÁDAL DOHROMADY 150 MINUT, TEDY 2,5 HODINY! Musel jsem k tomu použít hromady sprostých slov (bohužel je uslyšely i mé děti a hned si je zapamatovaly, ale udržte se v takové chvíli), trochu násilí, některé podložky jsem vyhodil a některé šrouby jsou teď spíš tak na okrasu, než aby něco držely. Ale nemohl jsem jinak. Staré židle už jsou ve sběrném dvoře, takže reklamace by znamenala, že bychom obědvali na stojáka.

A někdy příště vám řeknu třeba další zážitky s designem. Takže designu zdar.