Zastřešené bazény, nebo dokonce bazény součástí domu, jsou ideální na celoroční koupání. Jenže to má mnohá úskalí, která si lidé často neuvědomují. Především tu je vlhkost… Ale raději to vezměme pěkně popořadě.
Kam s ním?
Nejlepší je umístit vnitřní bazén v přízemí a ideálně v prostoru s prosklenými dveřmi, které je možné za pěkného počasí otevřít (odhrnout), a propojit tak bazénový prostor se zahradním. V některých případech ho lze vybudovat i v patře. Vždy by však měl být umístěn v takovém prostoru, který je alespoň zčásti osluněný a pohodlně přístupný z obytné části domu.
Ze stavebního hlediska se vnitřní bazény staví velmi podobně jako venkovní. Mohou být zapuštěné pod podlahu, polozapuštěné, zřídka pak jsou postavené na podlaze, ale i tato varianta je možná. Velikost a tvar je možné zvolit si podle svých nároků, vždy ale musí být alespoň ze dvou stran bazénu zachován komunikační prostor (minimálně 0,8 - 1,2 m). Je třeba však počítat s tím, že stavba vnitřního bazénu je finančně náročnější než venkovního, neboť, pomineme-li výdaje spojené s nezbytnou bazénovou chemií a ostatními prostředky a technikou potřebnou k údržbě bazénu a vody, je nutné v prostoru ještě zajistit optimální klima – teplotu a vlhkost. Dále se musí zařídit vhodné topení, klimatizace a odvlhčení.
bazén
ČTĚTE TAKÉ:
Jaká by tedy v místnosti, kde je bazén, měla být ideální vlhkost, aby nedocházelo k nadměrnému vypařování vody, nebo aby se místnost nestala živnou půdou pro různé plísně a houby? Ideální vlhkost v prostoru kolem bazénu by měla být 60 – 70 %. Pokud je vlhkost vzduchu vyšší, nad 80 %, už je to ideální klima tak akorát pro tvorbu různých hub a plísní. Je-li pak vlhkost nižší, pod 50 %, dochází k nadměrnému vypařování vody z bazénu, kterou je nutné neustále doplňovat. V obou případech to jsou zbytečné výdaje, ať už spojené s odvlhčováním prostoru, nebo s častým doplňováním vody s drahými chemikáliemi.
Říkáte si, že vody se přece z bazénu nemůže odpařit zas tak moc? Omyl. Například z bazénu o rozměrech 8 x 4 metry, vyhřívaného na 24 – 28 °C a při teplotě prostoru 25 – 29 °C se za hodinu vypaří 4 – 6 litrů vody! V případě malého nezakrytého masážního bazénku 2 x 2 metry, ohřátého na 35 °C, je odpar kolem 2 litrů za hodinu.
Pro srovnání uvádíme tabulku pro výpočet množství odpařené vody soukromého vnitřního bazénu:
| Teplota vzduchu ve stupních Celsia | Teplota vody ve stupních Celsia |
Odpařená voda v l (1 m2/1 hod.) | |||||
|
26 |
262830 32 34 36 |
0,1530,2070,2710,3390,4150,499 | |||||
|
28 |
26 28 30 32 34 36 |
0,1170,1710,2350,3030,3790,463 | |||||
|
30 |
26283032 34 36 |
0,0770,1310,1950,2630,3390,423 | |||||
Příklad: U bazénu o rozměru 32 m2 a teplotě vody 26 °C, s teplotou vzduchu 28 °C se za hodinu odpaří 3,74 litru vody (32 x 0,117 = 3,74 l/h).
Maličkosti pro úsporu
bazén
Ztrátě vody odpařováním, a tím i zvyšování vlhkosti v okolí bazénu lze ale trochu zamezit i maličkostmi, například zakrytím vnitřního bazénu lze ušetřit 30 – 40 procent spotřeby energií. Když je bazén zakrytý, voda se z něj odpařuje o poznání méně, díky tomu se nezvyšuje ani vlhkost v místnosti. Prostor není pak třeba tolik odvlhčovat - odvlhčovací technika bude v chodu mnohem méně.
Kromě důsledného zakrývání je třeba hlídat i správný poměr teplot vody a vzduchu. Teplota vzduchu by měla být o 1 až 2 °C vyšší. Momentu, kdy se vlhkost začne zkapalňovat, se říká rosný bod, například u bazénu vytápěného na 28 °C a s relativní vlhkostí 65 % je rosný bod 20,6 °C, a každá stěna prostoru, která má nižší teplotu, se orosí. Proto odborníci doporučují instalovat pod prosklené stěny buď ofuky, nebo speciální konektory s ventilátorem.
Foto: Thinkstockphotos.com