Betonové zatravňovací tvárnice jsou klasikou, která tu byla první a stále se s ohledem na cenovou dostupnost hojně využívá. Mají vysokou nosnost a nekloužou, takže je můžete beze strachu aplikovat i na svažující se cesty. Přesto se od nich pomalu upouští. Důvodem je jednak jejich vyšší hmotnost a s tím související zhoršená manipulace a jednak nižší odolnost proti povětrnostním vlivům a UV záření. Beton navíc není k trávě tak úplně šetrný, protože do sebe nasává vlhkost, a při dešti tak bere rostlinám vláhu. Trávník se proto možná nebude zelenat tak pěkně, jak jste si představovali.
Ačkoli plast v nás může vyvolat pochyby o své pevnosti, kvalitní plastové zatravňovací dlaždice s vysokou nosností unesou i náklaďák a ani se nehnou. Ale pozor - je potřeba položit je na stejný podklad, na jaký se pokládá beton. Pěkně poctivě: odebrat zeminu do hloubky dvaceti až třiceti centimetrů, vyrovnat, vysypat štěrkem a zakrýt tenkou vrstvou z jemné drti. Mezi štěrk a drť můžete vložit síťovinu z mikrovláken, která zastaví plevel.
Jestliže někde uslyšíte, že se plastové zatravňovací dlaždice dají aplikovat rovnou na zeminu bez složité přípravy podkladu, bude to zajisté pravda - akorát po nich budete chodit po špičkách. Je to skutečně jen provizorní řešení vhodné výhradně pro pěší chůzi.
Při nákupu plastových zatravňovacích tvárnic narazíte na dva typy: silnostěnné a tenkostěnné. První typ se dost podobá betonu, jeho povrch je ale kluzčí a ve svahu byste s ním mohli mít problém. Silnostěnné tvárnice navíc nedrží pohromadě samy a musejí se připevňovat k obrubníkům. Oproti tomu tenkostěnné tvárnice se k sobě spojují zámky, jejich montáž je tudíž jednodušší. Obtížné je ovšem jejich opětovné rozebrání, nevybírejte je proto jako dočasnou záležitost. Tenkostěnné plastové tvárnice se nicméně zdají být v porovnání s ostatními druhy zatravňovací dlažby nejlepším řešením. Jsou nenápadné, šetrné k trávníku a svou funkci umějí splnit na výbornou.
Novinkou na trhu jsou potom zatravňovací rohože, které nevyžadují pevnou pokládku, ale uchycují se přímo na vyrovnanou osetou plochu. Nejodolnější rohože se holedbají nosností až 5 tun. Jejich cena nebývá zrovna nízká, ale pokud od ní můžete odečíst náklady na přípravu podkladu, je to jistě atraktivní možnost, jak terén zpevnit snadno, rychle a svépomocí. Co zatím chybí, jsou zkušenosti s výdrží rohoží v delším časovém horizontu. To se jistě během pár let změní.