Zelené hnojení na záhonech má samá pozitiva. Do půdy se díky němu dostane spousta živin, jež půda musela přes sezonu vydat k výživě květin či zeleniny, navíc jsou živiny v této formě půdou velmi dobře přijímané. Díky němu přispějete k tomu, že v příští sezoně bude úroda bohatší, neboť zelené hnojení přispívá k tvorbě humusu a kromě toho některé z rostlin, jež se pro tuto metodu využívají, dokážou půdu ozdravovat, neboť odpuzují škůdce či choroboplodné zárodky plísní a hub.
zelene hnojeni
Vyseté zelené hnojení také zabraňuje růstu plevele na záhonech a chrání půdu, která je dočasně odkrytá, před vlivy počasí, jako jsou větrné eroze či vymývání živin při prudkých deštích.
Kořeny rostlin, jež se používají jako zelené hnojení, prokypřují zeminu a celkově zlepšují její strukturu. Od větších kořenů se odvíjejí mikroskopické kořínky, tzv. kořenové vlášení, jež dorůstají pouze několika milimetrů délky a po pár desítkách minut odumírají a jsou nahrazeny novými. Tyto kořínky se stávají potravou půdních organismů, jež žijí v jejich blízkosti. Tato symbióza rostlin a drobných půdních organismů dává vzniknout kvalitnímu humusu, jež je nezbytný pro úrodnost půdy.
zelene hnojeni
Které rostliny lze využít pro zelené hnojení?
Mezi nejoblíbenější a hojně užívané rostliny zeleného hnojení patří svazenka vratičolistá (Phacelia tanacetifolia), jež se vyznačuje rychlým růstem a bohatým kořenovým systémem, který dobře prokoření půdu. Obliba svazenky spočívá především v tom, že není příbuzná s žádnou z našich kulturních rostlin, a proto nedochází k žádnému křížení, a také u ní nehrozí přenos nemoci na zeleninu, která se v jejím okolí pěstuje.
Další oblíbenou rostlinou je měsíček lékařský (Calendula officinalis), který má kromě svého využití jako zelené hnojení ještě další přínos. Jednak se jedná o léčivku, jejíž květy se využívají v léčitelství i v kosmetice, jednak je to právě jedna z rostlin, které půdu ozdravují, neboť jí pomáhá zbavovat háďátek.
zelene hnojeni
Vikvovité rostliny jsou rovněž skvělou volbou, protože obohacují půdu dusíkem. Ten se z rostlin uvolňuje po jejich odumření a bakterie, které žijí v půdě v symbióze s těmito rostlinami, jej poutají na sebe. Jakmile pak do země zasadíte či zasejete nové plodiny, mají k dispozici velké množství dusíku. Mezi vikvovité rostliny vhodné pro zelené hnojení lze počítat bob obecný (Vicia faba), a to jak polní, tak zahradní, hrách pelušku (Pisum sativum ssp. arvense), obecně vikve a jetele a také hrachory.
Další oblíbenou skupinou rostlin jsou ty z čeledi brukvovitých, což znamená především řepku a hořčici, neboť velmi rychle rostou a tvoří velké množství organické hmoty. Pokud však na zahradě pěstujeme hodně košťálovin, jako jsou brokolice, květák, zelí, kapusta nebo kedlubny, neměli bychom brukvovité rostliny vysazovat, protože by byla půda jednostranně unavená. Je proto lepší zvolit jiné rostliny a brukvovité nechat až napřesrok.
zelene hnojeni
Jak zelené hnojení zpracovat?
Konec srpna a začátek září jsou ideální dobou k vysévání zeleného hnojení, neboť rostliny tak mají čas vzejít a vytvořit dostatek organické hmoty. Sečení pak provádíme v době květu, kdy mají rostliny největší obsah a také jsou na vrcholu síly. Rozhodně je třeba posekat rostliny předtím, než vytvoří semena, která by se později mísila s kulturními plodinami, jež chceme na záhonech pěstovat.
Posečenou zeleň můžeme ještě postříkat rostlinným zákvasem, abychom urychlili její přeměnu v humus v půdě. Rostliny mohou být na záhonech vzrostlé i přes první mrazíky, než je zapravíme do půdy.
zelene hnojeni