Pěstitel zeleniny má v tomto období plné ruce práce. Zatímco na okrasné zahrádce se ještě můžeme těšit z podzimních květů chryzantém a pozdních aster, nebo vychutnávat barvy vadnoucího listí, po zeleninové zahrádce běháme mezi záhony a dobýváme poslední kořenovou či pozdní košťálovou zeleninu. Uvolněné záhony pak pohnojíme průmyslovými hnojivy, popřípadě kompostem a nahrubo zryjeme. Kromě toho zateplujeme skleník nebo pařeniště, jednotíme zimní salát a opět vyséváme. Kam s čím? Do volné půdy sejeme právě v tomto období špenát, černý kořen, polníček a kořenovou petržel, pod sklo salát k řezu, zimní hlávkový salát, polníček, ředkev, ředkvičku a mrkev. Pokud máme na záhonku ještě čínské zelí, endivii, nebo hlávkovou kapustu, můžeme je při mírnějších mrazech ještě ponechat venku, popřípadě přikrýt tunelovým krytem. Záhon se zimním salátem, který jsme vyseli na konci prázdnin do volné půdy, vyjednotíme, aby jednotlivé rostliny zůstaly od sebe vzdáleny 25 až 30 cm. Co s nevyužitým pařeništěm? Uvolněné pařeniště je třeba před další výsadbou ošetřit, abychom urychlili růst příští vegetace. Nejprve z něj odděleně vyvezeme vrchní a spodní – vyhřívací vrstvu (hnůj, listí aj.) a samostatně je zkompostujeme. Na prázdné dno pak nasypeme asi 2 cm silnou vrstvu písku nebo jemné škváry, naplníme pařeniště listím a znovu přikryjeme. Vrchní zeminu znovu použijeme do pařeniště v příštím roce, spodní až po důkladném zkompostování, které může trvat dva až tři roky. Lze využít i menší „mokřiny“? Vyskytuje–li se na naší zahrádce kout, kde se stále drží vlhko, můžeme se s ním vypořádat dvěma způsoby: Buď dotyčné místo překopeme a uděláme zde drenáž, nebo naopak využijeme k pěstování zeleniny, která miluje vlhkou půdu. Máte–li dokonce vápenitou půdu, věřte, že je to ideální místo pro pěstování medvědího česneku, s jehož výsevem můžete začít právě v těchto dnech. Nejlépe se mu daří pod korunami okrasných stromů, kde nakypříme půdu a zahrneme semínka. Najde–li zde příhodné podmínky, bude se již v příštích létech sám množit a obohatí naši kuchyni o řadu cenných vitamínů (především skupiny B, C, A) a minerálních látek. Na rozdíl od klasického česneku setého z něj konzumujeme především listy, které se sbírají koncem března a začátkem dubna. Můžeme z nich připravit chutný salát, který je výborným prostředkem k pročišťování ledvin a léčbě ústní dutiny. Pažitka na zimu Říjen je rovněž nejvhodnějším měsícem k rychlení pažitky. Nejprve vyryjeme ze záhonu zdravé dvouleté trsy a nasázíme je do hrnků o průměru okolo 10 cm a mírně zalijeme. Nádoby s rostlinami pak přeneseme do vyprázdněného pařeniště nebo tmavé bezmrazé místnosti, kde zůstanou připraveny k rychlení. Sazenice průběžně kontrolujeme, aby půda zůstávala mírně vlhká. Zhruba 14 dní až tři týdny před plánovanou spotřebou přeneseme hrnek s pažitkou do skleníku nebo bytu a postavíme na okno. K urychlení jejich růstu můžeme pak přispět například vlažnou zálivkou. Pro krásu i užitek Před příchodem zimy bychom neměli zapomínat ani na léčivé bylinky. Jednoleté byliny jako je například bazalka a saturejka a některé druhy mateřídoušky jsme již sklidili, a proto jejich záhon připravíme na další výsadbu. Protože na jednom záhonu pěstujeme zpravidla více druhů bylinek, je dobré si jejich bývalé stanoviště označit cedulkou, abychom na jaře totéž místo neosadili znovu stejnými rostlinami. Vytrvalé bylinky, jako je máta, tymián nebo routa, pak jenom ostříháme a zahrneme jejich kořenovou část hlínou, popřípadě přikryjeme chvojím. Sklizené bylinky nesušíme na slunci, ale na zastíněném avšak vzdušném místě. Chceme–li získat kvalitní drogu, musíme každou rostlinu sušit zvlášť při doporučené teplotě. Obecně však lze doporučit teplotu v rozmezí 30 až 40oC. Pokud se nám nechce zbytečně experimentovat a dáme přednost profesionálně upraveným drogám z lékárny, můžeme alespoň z aromatických rostlin uplést věnec, který nám provoní a současně ozdobí byt v zimních měsících. -šum-