Říjen je obdobím, kdy se převážná část naší zahrádky chystá k zimnímu odpočinku. Krásné sluneční dny se střídají s nevlídnými dešti a během noci se už objevují mrazíky. Tento měsíc lze jak teplotami, tak nestálým počasím přirovnat k podzimnímu aprílu. Teplých dní využijeme k úpravě záhonů, ale i k budování krmítek a budek pro naše okřídlené sousedy. Je dobré pamatovat i na rozbor půdy a její následné doplnění potřebnými prvky. Především však musíme věnovat pozornost naší úrodě. Kořenová zelenina Autor: archiv Je třeba ukončit sklizeň především choulostivější zeleniny, například celeru a petržele. Kořenovou zeleninu nejprve vyryjeme a pak položíme na hromádky, aby před dalším zpracováním oschla. Nať zpravidla ukrucujeme, aby zůstal pouze vegetační vrchol – tzv. srdíčko. U celeru se rovněž zkracují kořínky na spodní straně bulvy a u řepovitých druhů se odstraňují celé kořínky. Ukládáme pouze zcela zdravé kořeny, mírně poškozené co nejdříve zpracujeme. V zemi ještě může zůstat mrkev, celer, kadeřávek, pór, červená řepa nebo černý kořen. Je však dobré je ochránit před nízkými teplotami vrstvou listí a chvojí. Kdo pěstuje topinambury, nemusí s jejich sklizní pospíchat ani po příchodu mrazů. Vykopávají se těsně před konzumací, třeba až na Silvestra nebo na Tři krále. Pokud nechceme čekat na nové klíčky až do jara, můžeme přímo na záhon ještě vysévat kořenovou petržel pro přezimování. A co košťálová zelenina? Dříve se obvykle sklízela tak, že hospodář nejprve vyřízl hlávky a následně vyryl košťály. Dnes ale většinou nemáme tolik času, takže můžeme s klidem vyříznout nebo vytrhnout celou rostlinu ze země a teprve pak odstranit košťály. Při jejich odřezávání se však ponechává pod hlávkou několik listů, které jsou o dva až tři centimetry delší než samotný košťál. Během dočasného uskladnění poslouží jako ochranný obal hlávky. Výjimkou jsou kedlubny, kde odstraňujeme celé listy, aby nevadly. Autor: archiv Při mírnějších mrazech ještě můžeme nechat na záhoncích další měsíc hlávkovou kapustu, endivii, čínské zelí, polníček a špenát. S nimi zde zůstane i zimní salát vysetý přímo do záhonu s tím, že ho ještě vyjednotíme. Růžičkovou kapustu můžeme v mírnějším pásmu ponechat venku až do jara. Je ale dobré ochránit rostlinu vrstvou listí a chvojí. Květák s nedorostlými růžicemi by už venku sotva dozrál, lze ho však založit do vyvezeného pařeniště. Příprava na zimu Po úklidu sklizených záhonků se nám nakupí spousta rostlinného odpadu, ke kterému ještě bude přibývat spadané listí. Tyto zbytky je zatím stále možné použít k založení kompostu. Ideální je, když můžeme odpad před uložením do kontejneru ještě rozdrtit. Postupujeme tak, že přibližně 15centimetrovou vrstvu odpadního materiálu prokládáme 3 až 5 cm vysokou vrstvou zeminy. Kompostu v jámě nebo na hromadě prospějeme, když ho před příchodem mrazů ještě jednou přeházíme. Podstatně tím urychlíme celý proces zrání. Nakonec opuštěné záhony pohnojíme chlévským hnojem nebo kompostem a nahrubo zryjeme, aby půda mohla v zimě promrznout. „Vysoký záhon“ Pokud se chceme přiblížit starým zemědělcům a vyhnout se používání zahradní techniky, můžeme si z odpadu udělat tzv. vysoký záhon. Zakládá se obdobně jako kompost s tím rozdílem, že nepoddajné větvičky a kousky dřeva nepřenecháme drtičce, ale naskládáme je do pahorku na obnaženou zem a pokryjeme obrácenými drny trávy. Přes ně opět přehodíme tenčí vrstvu surového kompostu nebo kompostovaného hnoje, který zajistí přísun živin. Ten je však příliš agresivní, a tak přes něj navršíme ještě vnější vrstvu řádně vyzrálého kompostu a zahradní zeminy, která bude vyšší než 15 cm. Obdobných záhonků se využívá v ekologickém zemědělství, kdy kombinujeme vzájemně si prospívající druhy zeleniny s okrasnými květinami, například afrikány, které odpuzují hmyz. Ale pozor, tlející rostlinné zbytky vydávající mírné teplo mohou naopak přilákat myši. Proto je třeba ještě před započetím „veledíla“ rozprostřít na zem drátěnou síť. -ra-