Doc. MUDr. David Astapenko, Ph.D., MBA, působí na Klinice anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Fakultní nemocnice Hradec Králové. Věnuje se klinickému i experimentálnímu výzkumu v oblasti perioperační péče a kritických stavů nemocných, absolvoval dvě stáže na prestižní Mayo Clinic a jeho pozornosti neuniklo ani zívání. Více vám prozradí následující rozhovor.

Ostatně nezívají jenom lidé, podívejte se:

Zdroj: Youtube

Jste jedním z mála tuzemských odborníků, kteří se tomuto fyziologickému jevu odborně věnovali. Proč?

Fenoménu zívání nebyla věnována příliš velká pozornost a v minulosti bylo vnímáno spíše jako průvodní jev ospalosti a nedostatku zevních podnětů. Výsledky aktuálních studií však naznačují fascinující komplexnost reflexů, spojitost s řadou fyziologických i patofyziologických dějů. A s velkou pravděpodobností je to i projev snahy organismu „něco“ signalizovat či něčeho dosáhnout.

Čeho například?

Nejvíce se zvažuje jeho role v termoregulaci centrálního nervového systému (CNS) a zabránění vzestupu teploty v mozku, tzv. teorie ochlazení mozku. Vychází z předpokladu, že CNS nejlépe funguje v úzkém teplotním rozmezí. V něm lépe pracujeme, možná i proto zíváme před usínáním. Po zívání dochází ke zvýšení pozornosti i k lepší fyzické kondici, což může souviset se vzestupem hladiny stresového hormonu kortizolu v krvi a slinách.

Během zívání dochází rovněž k odplavování tzv. somnogenních neuromediátorů (signalizačních molekul v mozku, které se zvyšují při únavě), zvyšuje se cirkulace mozkomíšního moku a prokrvení CNS. V optimálním teplotním rozmezí se lidský mozek pravděpodobně i nejlépe vyvíjí, proto je zívání velmi časté u novorozenců.

Podle některých výzkumů může být zívání projevem jistých patologií. O co se jedná?

Zívání může být projevem poškození či ohrožení CNS. Je příznačné například u kinetóz (závratí), onemocnění spojených s poruchou termoregulace, roztroušené sklerózy a deprese. Též může být průvodním jevem při cévní mozkové příhodě i určitých nitrolebních nádorech, přičemž v některých případech bylo popsáno zívání neutišitelného charakteru.

Ale nejvíce je tento jev stále spojován s ospalostí. Vnímáte ho v tomto smyslu i jako anesteziolog?

Při uvádění do anestezie pacienti opravdu zívají často, zejména děti. Můžeme to chápat i jako poslední pokus mozku odvrátit nepřirozený útlum své funkce navozený podáním anestetik.

Nemohlo by být v tomto případě také projevem stresu? Je možné, že se tak uklidňujeme před očekávanou náročnou situací?

Ano. Po zívání se více koncentrujeme na svůj dech, jsme více připraveni na očekávanou akci a možná jsme i méně vystresováni z akce neočekávané. Zívání lze vyvolat i samovolně. Stačí si představit, jak někdo zívá (třeba i pes), nebo někoho vidět, jak zívá. Existuje také teorie, že zívání má signální charakter a informuje ostatní členy skupiny (dříve možná tlupy pralidí) o blížícím se potenciálním nebezpečí. Tím, že si všichni zívli (zčásti víceméně i nevědomky), nabyli již předem lepší bdělosti. Pokud by to byla pravda, může nás opět fascinovat dokonalost našeho mozku.

Existují lidé s absencí zívání? A jaký by tento fakt mohl mít podle vás potenciální dopad na fungování organismu?

Zatím jsem o takovém případu neslyšel. Zívání chápu jako velmi starý reflex, který má potenciálně zajistit přežití jedince, podobně jako kýchání. Jelikož jde o hluboký nádech a dlouhý výdech se specifickou svalovou koordinací obličeje, jsou centra jeho řízení v prodloužené míše mozkového kmene. Kde jsou i další centra zajišťující základní životní funkce. Pokud by byla porucha v této oblasti, pak věřím, že jedinec by se možná ani správně nevyvíjel již v prenatální fázi života.

Věděli jste, že:

- běžně zívají sportovci a umělci před výkonem?

- zívání může mít dokonce nádech erotiky, minimálně pak sympatií?

- je zívání "nakažlivé", ale znáte důvod této "nákazy"?

Tohle a další zajímavosti o zívání, které souvisí s naší kondicí, vám prozradíme za týden.

Zdroj: časopis Květy