Na okresní silnici z Benešova do Vlašimi leží nenápadná obec, před třicetiletou válkou dokonce městečko, s názvem Chotýšany. Od silnice se odklání nejprve z kopečka a pak vybíhá do pozvolného vrchu, na jehož temeni stojí půvabný kostelík a těsně vedle něj uprostřed kdysi anglického parku zřícenina zámku. Z dálky není havarijní stav na první pohled patrný, silueta stěn a střechy vzbuzuje klamnou představu, že stavení je jen lehce neudržované. Stačí však přijít blíže a návštěvníkovi zbudou jen oči pro pláč. Skrz rozbitý plot vstoupíme do bývalého dvora, tam se nám naskytne zoufalý pohled. Zřícené hospodářské stavby. V zámecké budově pak chybějí dveře, po oknech zbyly jen otvory, v lepším případě vyvrácené okenní rámy bez skel, všude suť. Když zámek obejdeme, zapleteme se do šlahounů trní, jež dávají tušit díky zbytkům staletých dřevin, že zde kdysi býval zámecký park. Do něj se scházelo po širokém schodišti z terasy zdobené arkádami (řada oblouků, oddělených sloupy či pilíři) v pseudogotické podobě.

zámek Chotýšany

Opatrně našlapujeme na prudký svah, zarostlý mechem, v nějž se proměnily schody. Z terasy vcházíme přímo do prvního patra. Schodiště ještě stojí, ale v některých místnostech najdeme jen propadlé stropy a podlahy. Těžko uvěřit v dávný půvab pohodlného šlechtického sídla.

Chotýšanští páni

První zmínka o obci pochází už z roku 1250, tehdy zde stála jen malá tvrz rytíře Mrákoty z Chotýšan, ale později se v držení tohoto panství objevovala známá jména. V době husitských válek patřily Chotýšany Janu Roháči z Dubé.

ČTĚTE TAKÉ SMUTNÉ HISTORIE CHÁTRAJÍCÍCH PAMÁTEK:

Zajímavá je také postava dalšího majitele rytíře Václava staršího Věžníka z Věžník a na Třebešicích. Tento muž získal Chotýšany z nařízení zemského soudu, když mu je odstoupila vdova po posledním majiteli paní Johanka Chobotská z Chýš a Egerberka, která panství nedokázala spravovat. Rytíř Věžník měl však smůlu. Zanedlouho se krajem za třicetileté války prohnalo uherské vojsko a zanechávalo za sebou spoušť. Vypálilo ves Věžníky, Metličany a Libětice a městečko Chotýšany proměnilo v ruiny. Zůstal jen kostel, několik domků a stará kovárna. Obyvatelé se rozprchli do lesů, aby uhájili alespoň své životy. Mnozí se už nikdy nevrátili. Celá severní strana Chotýšan zanikla a městečko se změnilo v pouhou vesnici.

Zámek Chotýšany
info

Zámek Chotýšany

Václav Věžník měl být potrestán za účast na stavovském povstání, ale přestoupil na katolickou víru a bylo mu odpuštěno, zaplatil jen pokutu 70 zlatých. Jeho syn rytíř Bedřich Leopold Věžník se oženil s Marií Vratislavou z Mitrovic, přikoupil k zděděným vsím další a zastával v Českém království významné úřady. Byl horlivým katolíkem, přátelil se s jezuity a pozval je na své panství, aby poddané vyučovali katolické víře. Když zemřel 6.4.1663, byl pochován v jezuitském kostele svatého Ignáce na Novém Městě pražském. A tak, když tam dnes zabloudíme, projdeme kostelem od hlavního vchodu pravou stranou až k sakristii, těsně před vstupem do poslední kaple najdeme vpravo od hlavního oltáře v podlaze zapuštěnou mramorovou desku s erbem a nápisem, jenž kolemjdoucím oznamuje, že zde leží urozený a statečný pán, rytíř Leopold Fridrich (Bedřich) Věžník z Věžník a na Chotýšanech, Bílovicích a Jezeře atd., císařský místodržící a soudní rada. Světská sláva, polní tráva. Asi by mu bylo smutno, jak Chotýšany dopadly, i když místa, kde pobýval, měla tehdy naprosto jinou podobu.

Chotýšanský zámek

Zámecká stavba vznikla vedle staré tvrze až za Arnošta Františka I., hraběte z Vrtby, v roce 1743 a stará tvrz byla posléze přebudovaná na zámecký pivovar. Zámek obklopoval přírodně krajinářský anglický park s barokní besídkou s ozdobnou fasádou, zdobenou rokokovými malbami.

Zámek Chotýšany
info

Zámek Chotýšany

Po hraběti z Vrtby se majitelem chotýšanského zámku stal František Josef Vratislav z Mitrovic. Mitrovičtí sice panství drželi jen do roku 1872, kdy ho poslední mužský potomek slavného rodu prodal, ale přesto se nechal, když zemřel ve Vídni 19.1.1879, pochovat v milovaných Chotýšanech. Pak se už majitelé rychle střídali, z nemovitosti chtěli jen těžit a o zámek se nestarali.

Naposledy patřil Langhammerům z Bíliny, těm byl v roce 1948 zabaven.

Novodobé osudy

Za vlády komunistů v naší zemi byl zájem o pozoruhodnou stavbu ryze praktický. Byly v něm zřízeny byty a místní knihovna. Údržba byla jen minimální. Přestože objekt pomalu ztrácel punc panského sídla, přece jen nějakým způsobem fungoval, ale pak přišel rok 1989 a po něm následovaly restituce. Zámek získal potomek rodiny Langhammerů, ale ten si s ním nevěděl rady. Prodal jej tedy i s polnostmi o rozloze 80 hektarů italské firmě Farm Chotýšany. Ta slíbila zastupitelům obce, že pole rozprodá na pozemky na stavbu rodinných domků a získané peníze vloží do rekonstrukce zámku. Naivní sedli na lep. Prohnaní Italové vše koupili za 4 miliony Kč a pozemky prodali za 50 milionů Kč, pak zmizeli. Zámek ponechali zkáze. Dnes jsou Chotýšany na seznamu nejohroženějších památek Středočeského kraje. Památkáři prozatím italské firmě udělili pokutu 80 000 Kč, což je směšné. A jaké jsou další možnosti? Pokud se budou současní majitelé dále vyhýbat zodpovědnosti, může jim být zámek vyvlastněn a vrácen obci. Ta však na dnes již ohromné náklady na rekonstrukci nemá peníze, a tak by nejspíš požádala o vyjmutí historické budovy ze seznamu nemovitých kulturních památek a nechala by ji srovnat se zemí.