Během pandemie nebylo normálního skoro nic. Ani pro lidi, ani pro zvířata. Zvyklá na určitý režim se – podobně jako jejich majitelé – musela přizpůsobovat jinému řádu. Světem se šířily vtipy o šťastných psech, kteří mají pány najednou celé dny pro sebe, a o zpruzených kočkách, co jim naopak náhlá nepřetržitá přítomnost jejich krmičů leze na nervy. Jisté je, že i domácí zvířata vycítila, že je najednou něco jinak. „Stejně jako lidé, mohou i domácí mazlíčci s velkou variabilitou reagovat na jakoukoliv změnu,“ soudí M. Leanne Lilla, profesorka veterinární behaviorální medicíny na Státní univerzitě v Ohiu. „Náhlé narušení jejich rutiny pro ně může být stresujícím zážitkem i tehdy, když jde o změny pozitivní. Pokud najednou začali lidé se svými psy chodit na procházku několikrát denně, často se jim v hlavě rozsvítila poplašná kontrolka, oznamující, že se něco děje.“
Ale k rozrušení zvířat nemusel přispět jen náhlý přechod na jinou frekvenci vzájemných kontaktů. Zvířata mají šestý smysl vycítit jakoukoliv změnu. Odečítají z chování majitelů. Ačkoliv světová pandemie trvá „pouhý“ rok, i během tak krátké doby dokázali někteří vědci realizovat výzkum, jak tento divný čas ovlivnil psychiku zvířat. A proč se u některých projevil paradoxně stres, když nemohou vědět, že venku lítají jakési nové viry, a navíc jsou s nimi mnohem více v kontaktu jejich milovaní majitelé. Z aktuální práce výzkumného pracovníka v oblasti chování zvířat na univerzitě v Salvadoru Fabricia Carballa vyplývá, že psi, ale v určité míře i kočky mají velmi dobře vyvinutá čidla na obavy svých vlastníků, byť i hluboce skrývané. „Psi dobře vycítí, že se se jejich pánové obávají o své zdraví, blízké, práci, zaplacení nájmu. Prochází-li lidé stresem, dopadá i na psy. Tento proces nazýváme termínem ,emoční nákaza‘, což u psů není žádná zvláštnost,“ vysvětluje odborník. V souvislosti s tím lze zmínit fakt, že britská studie z roku 2019 zjistila podobný mechanismus též u koček. Pokud jste ve stresu, kočky prý budou pravděpodobně první, kdo si toho všimne.
Zase jinak
Poněkud kuriózním zjištěním pak budiž fakt, že během pandemie se údajně u domácích zvířat mimo jiné zintenzivnilo zívání. Odborníci tuto nervově-svalovou reakci u zvířat chápou i jako „vytěsňovací chování“, které se v tomto smyslu objevuje jak u psů či koček, tak u ptáků a plazů, jsou-li tato zvířata pod nějakým tlakem. Zívání prý zvyšuje krevní oběh, přivádí více vzduchu do těla a mírně ochlazuje mozek. Není divu, že zvláště začátek pandemie mnohá domácí zvířata prozívala. Časem si na nový řád zvykla, a tak se i projevy neklidu včetně zívání zase ustálily na nějaké normě.
Jenže co nastane, až jejich majitelé zase vyrazí na celý den do práce? A jak situaci ponesou ta zvířata, která si lidé pořídili během lockdownu a samotu doma takřka nepoznala? Janelle Metiva, certifikovaná profesionální trenérka a odbornice na chování psů ze společnosti Best Friends Animal Society, je přesvědčená, že úzkost z odloučení se pro domácí mazlíčky může stát opravdu problémem. „Pokud je pes zvyklý na neustálou pozornost a najednou o ni přijde, je to pro něj obrovská změna, která by mohla vyvolat velkou paniku,“ varuje. Podobné riziko nevylučuje ani Tomáš Nushart, odborník z Psichologie.cz: „Tím, co hrozí nejvíce, je strach ze samoty. Tato doba totiž velmi nahrává scénáři, kdy s pejsky trávíme téměř čtyřiadvacet hodin celý týden. A právě to může být u citlivějších jedinců poměrně zaručený způsob, jak u nich nějaký strach ze samoty nebo separační úzkost vytvořit.“
Známky úzkosti z odloučení se přitom mohou projevovat různě – štěkáním, vytím, kňučením, škrábáním na dveře a okna, kousáním věcí včetně kabelů, slintáním či lapáním po dechu.
Janelle Metiva popisuje případy ze své praxe, kdy separační úzkost vyústila v doslovné pustošení bytu či samopoškozovací tendence psa končící vylámanými zuby, pořezanými tlapkami nebo vytrženými drápky. V podobně závažných případech doporučuje odbornice využití uklidňujících léků nebo doplňků a vyhledání pomoci u certifikovaných školitelů a trenérů. Ve většině případů však lze psa na několikahodinový pobyt doma o samotě naučit, ovšem za určitých pravidel.
„Nejdůležitější je zvykat postupně,“ doporučuje Tomáš Nushart. „To znamená nenechat pejska hned samotného na pár hodin, ale zkusit si třeba jen dojít na nákup do nejbližšího obchodu. Je možné, že i to bude pro některé psy moc dlouhá doba a budeme muset na začátku dělat menší kroky, jako třeba jen vynést odpadky, zavírat se na záchod nebo do koupelny. Občas se doma zavřít na pár minut do jiného pokoje… Těch kroků může být spousta a budou se pro různé pejsky různit, ale všechny bude spojovat to, že na zvykání na samotu chceme jít pozvolna.“
Fígle, které zabírají
Doporučení, jak zvířatům ulehčit jejich obavy ze samoty, je mnoho. Odborníci společnosti Best Friends Animal Society apelují především na klid majitelů, ať již z domova odcházejí, nebo se vracejí. Upozorňují na fakt, že některá zvířata začnou být rozrušená už v okamžiku, kdy se jejich pánové obouvají, protože dobře vědí, co bude následovat. Proto je prý dobré se občas ve venkovních botách procházet i po bytě, aby bojínci viděli, že boty nemusí být spojené s dlouhým odloučením. Někteří trenéři zvířat zastávají názor, že během naší nepřítomnosti může psy pozitivně ovlivnit uklidňující hudba, a ty, co preferují zvuk lidských hlasů, zase audiokniha. Výhodou je, že obsah není důležitý… V návodech na to, jak zvládnout separační úzkost našich čtyřnohých přátel, občas bývají citovány i studie zkoumající vztah psů a hudby. Studie Glasgowské univerzity sledovala psy při poslechu různých žánrů a vědci nakonec dospěli k závěru, že všechny psí rasy se zvláště zajímají o reggae a soft rock, protože při jejich poslechu „vykazovaly nejvyšší pozitivní změny v chování“. S výsledky výzkumu seznámil veřejnost profesor Neil Evans s tím, že psi mají hudbu rádi obecně, při jejím poslechu spíše uvolněně leží, než že by chodili či stáli, a že i mezi psy existují určité individuální žánrové preference a oblíbené písničky… Častou radou, jak psy zabavit během doby, kdy nejsme přítomni, bývá schovávání jejich oblíbených předmětů či žvýkacích hraček do různých skrýší tak, aby je hledali a čas do příchodu pána jim rychleji utekl.
Kočky samotu zase tolik nemilují
Ačkoliv kočkám mnohdy přisuzujeme samotářství a separační úzkost u nich předpokládáme méně pravděpodobně než u psů, podle Samanthy Bellové, expertky na chování koček v Best Friends Animal Society, mohou také zažívat značnou úzkost z odloučení. „Kočky mají pověst samotářek a panují stereotypní představy, že ke svému štěstí nepotřebují lidi, ale to vůbec není pravda,“ tvrdí. „Pokud jim jen dovolíte žít vedle vás, aniž byste je nutili každou chvíli k mazlení, objímání a chtěli jim organizovat jejich čas, navážou s vámi nesmírně silné pouto a budou nadšené, že jste pořád doma.“
I kočky tak trpí kvůli odloučení a podobně jako psi mají typické projevy separační úzkosti. Patří k nim hlasité mňoukání, nadměrné olizování srsti vedoucí až ke vzniku úplně holých míst, destruktivní chování či močení na předměty, které voní jako jejich oblíbený člověk.
Ačkoli kočky nemusí být na člověku emocionálně závislé tolik jako psi, jsou pevně připoutané k jeho společnosti a péči Když se psovi stýská, je zoufalý a může dělat zoufalé věci
Samantha Bellová je přesvědčená, že dobrou prevencí úzkosti u koček je posilování jejich sebevědomí, což se nejlépe buduje tak, že každý den si uděláme alespoň deset minut na hru s hůlkovou hračkou nebo hrací myškou. „Pokud jim dáte šanci cítit se jako predátor, snížíte jejich stres a posílíte jak jejich sebevědomí, tak vzájemné pouto,“ míní odbornice.
Při „výchově“ kočky je nutné myslet především na to, že kočky milují rutinu. Ačkoli nemusí být zcela emocionálně závislé na člověku (tak jako pes), jsou pevně připoutané k jeho společnosti a péči. I to, že se kočka prochází kolem misky s jídlem v určitou denní dobu, je známka jejích „vnitřních hodin“. Naruší-li se, značně ji to znejistí. Kočky mají silný smysl pro zavedený řád, a pokud se najednou musí vypořádat se změnami, ať již jde o stěhování, miminko na cestě, nového mazlíčka, či náhlý přechod na několikahodinový pobyt doma o samotě, můžou být zmatené a stresované. „Kočky, které tráví celé dny doma samy, mohou trpět depresemi, nadváhou, a nakonec se u nich mohou objevit problémy s chováním,“ upozorňuje Samantha Bellová.