Barokní architektura se vyznačuje monumentálními stavbami. V baroku vznikaly církevní i světské stavby (městské domy pro šlechtu, paláce, letohrádky, zámky, školy a radnice). Budovy byly stavěny na nepravidelných a komplikovaných půdorysech, měly množství oblouků a elips; na druhé straně architekti stavěli budovy symetrické, protože hlavní důraz kladli na vnější dojem a ne na funkčnost; a to i za cenu toho, že někde vznikla falešná brána, okno či dveře. Nejdůležitější složkou barokní architektury je pohyb. Na výzdobu se používalo velmi často zlato, štuk, barevný umělý mramor a pestré barvy, které měly umocňovat pocit pompéznosti, vznešenosti, nadřazenosti a nesmírného bohatství. Kromě toho vzbuzovaly pocit malosti a nicotnosti, což bylo považováno za správnou cestu k pokoře. Z materiálů se na stavbu budov používaly především cihly a malta.