Ani u pokládky linolea jsme se nevyhnuly problémům. Vezmu to tedy od začátku. Jako vždy jsme si s mamkou nechaly udělat cenové nabídky na pokládku necelých sto metrů lina. Oslovily jsme tři firmy a vybraly nejlevnější (jak jinak). Tito „výherci“ nám udělali rozpočet na 35 - 40 tisíc korun.

V daný den dorazili a udělali stěrku, aby byla betonová podlaha dokonale hladká. Stěrka se musí nechat vyschnout a poté se může lino položit. Po týdnu se tedy chlapci vrátili a oznámili mi, že položí lino pouze v obýváku a kuchyni, protože více lina nemají na skladě a zbytek dodělají, až jim přijde zboží. Nezapomněli nám říct, že to další lino může mít „trošičku“ jiný odstín, protože to bude jiná role, a „tak to prostě bývá“. Byla jsem naštvaná, ale nedalo se nic dělat. Další den měla totiž dorazit kuchyňská linka a ta ve většině případů stojí na nějaké podlahové krytině.

Chlapci nám řekli, že zboží je již objednané a do týdne jim ho dodavatel přiveze. Prý okamžitě zavolají a domluvíme se, kdy položí zbytek. HAHA! Opravdu to byli vtipálci. Za týden (když se nikdo neozval) jsem se vydala do prodejny osobně, abych se zeptala, kdy tedy přijedou. Docela nepříjemně mi řekli, že jsem si to spletla (no jasně - ženská hysterická) a že to přivezou až za další týden. Opět jsem tedy čekala, a když se nic nedělo, tak jsem se opět vydala do prodejny. Bylo mi opravdu trapně. Řekli mi, že zboží bohužel nedorazilo. Byla jsem trochu nepříjemná. Myslím si, že by byla slušnost zvednout telefon a oznámit nám, co se děje atd.

Nakonec lino dorazilo a s ním i dva mladíci. Celou roli chtěli umístit do pokojíku, aby ji tam rozložili. Najednou slyším tupý náraz a jak si mezi sebou něco šuškají. Bylo mi jasné, že s tou rolí do něčeho narazili. Po půl hodině se „přiznali“, že narazili do sloupu a je trošičku odřený. Řekla jsem, že to nevadí.

Lino má opravdu jiný odstín (to je ale jasný, barva se míchá strojově a ten stroj to nikdy neudělá přesně…, říkali kluci). Vystavili nám fakturu na 45 tisíc...??!!

Na prodejnu šla tentokrát mamka - investorka. Nechápala, jak je možné, že chtějí o deset tisíc více, než jaký byl rozpočet. Prý byl velký prořez. Nedomluvili se. Tentýž den jsem si všimla, že v pokojíku nebyl odřený pouze sloup, ale také strop a barva se po nárazu oloupala. „Lepanec“ o průměru 7 cm.

Mamka už neměla nervy, aby se hádala, tak jsem nastoupila já. Když mě v prodejně viděli, tak mi hned podstrčili fakturu. S ledovým klidem jsem řekla: „Dobrý den. Ne. Nejdu vám zaplatit. Vaši kluci nám poničili strop a sloup. Já si to opravit neumím, takže budou muset přijít a udělat to oni. Potom vám zaplatíme.“ Do půl hodiny nám volali, jestli nám zbyla barva na zakrytí toho fleku. Samozřejmě, že nám zbyla, ale řekla jsem, že ne. Ptali se, zda mají objednat malíře. Řekla jsem, že není třeba a že se můžeme domluvit na slevě 1600 Kč. Okamžitě souhlasili a my tentýž den zaplatily fakturu.

Než dokončíme dům, budeme mít asi hodně nepřátel. Většina řemeslníků nedělá práci precizně. A další, který dorazí, vždy řekne: „No to je špatně… a tohle taky.“ Trochu mi to připomíná situaci, když přijdu ke kadeřníkovi: „Proboha… a kdo vám tohle dělal?“

Nestalo se vám to taky? Mně se to stává.

Loučím se. Vám, kteří stavíte, přeji pevné nervy. Příště vám povím o koupelně, ani ta se neobešla bez trablů.