Plovoucí podlahy se staly trendem posledních let, ale opravdu víme, co se za pojmem plovoucí podlahy skrývá? Občas ještě panují nejasnosti v názvosloví. Termín plovoucí podlahy označuje způsob položení, tedy fakt, že tyto krytiny nejsou ukotveny ke stěnám nebo podkladu. Jednotlivé lamely jsou vzájemně spojené lepeným spojem pero/drážka nebo suchým zámkovým spojem. V poslední době převažují typy se zámkovým spojem, který usnadňuje a urychluje pokládku a teoreticky umožňuje rozebrání podlahy a položení jinde. Z hlediska materiálu je nejobvyklejší laminát nebo dřevo, další korek, přírodní linoleum, vinyl. Není třeba mít obavy ze zvýšené hlučnosti plovoucích podlah, existuje jednoduché řešení – kročejová izolace v podobě pěnové fólie nebo izolačního korku jako podkladní vrstvy. Mnohé krytiny mají již tuto vrstvu integrovanou.

Mezi poslední novinky patří kožené plovoucí podlahy. Podlahy jsou vyrobeny z přírodních kožených vláken spojených přírodním kaučukem, z přírodního tuku a taninu. Kožené podlahy vynikají specifickým luxusním vzhledem a vlastnostmi, jako mají ostatní výrobky z kůže, jsou příjemné na dotyk, robustní, ale i pružné, mají dlouhou životnost a snadno se udržují. Cenově patří mezi dražší krytiny.

Lité podlahy

Lité podlahy, původně používané v průmyslových provozech, se v současných interiérech minimalistického stylu stále více využívají. Lité samonivelační potěry vycházejí ze tří základních materiálových kategorií: cementové pojivo se syntetickými pryskyřicemi, anhydritové pojivo nebo magnezitové plnivo. Až vylepšení americké společnosti ARDEX, která dokázala dát této podlaze barevnost a příjemný povrch, pozvedlo cementovou stěrku na kreativní finální úpravu podlahy. Podlahy ze systému PANDOMO – ARDEX odolávají vysoké zátěži, jsou stálobarevné a vhodné i pro podlahové vytápění. Díky svému bezespárému – monolitickému povrchu, který je sametově matný, vodoodpudivý a odolný mechanickému poškození, se dokonale udržují. Povrchovou úpravu tvoří přebroušení a nátěr polyuretanovými laky, transparentním epoxidem nebo přeolejování speciálními oleji s obsahem vosků.

Terazzo (teraco) je typ lité podlahy, který má dlouhou tradici a v poslední době opět získává oblibu, a to i v interiérech rodinných domů. Původně se jednalo o směs mramorové drtě a barevných kamínků ve vápenné maltě. Podlaha se brousila, natírala lněným olejem a leštila. V současnosti se jako pojivo používají i jiné materiály na bázi cementu. Nejdůležitějšími vlastnostmi teraca a teracové dlažby jsou tvrdost a pevnost a tedy vysoká odolnost proti otěru. Mezi další výhody patří velká variabilita ve vzorech a barvách.

Vinylové podlahy

Vinylové podlahy jsou moderní variací na PVC, na rozdíl od něj se skládají z několika vrstev, pokládají se jako plovoucí podlahy a mají řadu užitečných vlastností. Spodní nosná vrstva funguje také jako zvuková izolace, na ní se nachází speciální fólie s natištěným vzorem. Transparentní nášlapná vrstva chrání fólii se vzorem, reliéfní povrch poskytuje autentický a přirozený vzhled. Vrchní vrstva z polyuretanu (PUR) chrání podlahu před poškrábáním a nečistotami. Lze použít ve vlhkých prostorech (koupelna, kuchyň). Vinylovou podlahu je možné čistit vlhkým hadrem, měkkým kartáčem nebo vysavačem. Vzory dokonale imitují dřevěnou podlahu, kámen i dlažbu.

Podlahové krytiny vhodné pro podlahové topení

Podlahové topení je možné instalovat pod všechny obvyklé materiály používané pro podlahové krytiny, záleží na konkrétním provedení. Čím menší tepelný odpor, tím je podlahové topení efektivnější. Podlahy z kamene nebo keramiky jsou ideální, ovšem i dřevo a další typy budou vyhovovat za dodržení určitých podmínek.

Dřevěné podlahy jsou nejproblematičtější, protože dřevěné prvky vlivem změn teplot a vlhkosti mění svůj objem a tvar. Mezi vhodné dřeviny patří dub a z exotických pak merbau a hevea. Lepené prvky jsou tvarově stálejší než masivní (vlysy). Při pokládce je třeba postupovat následovně: pro vyrovnání podkladu, lepení a povrchovou úpravu musí být použity ty nejlepší materiály doporučené výrobcem pro podlahové vytápění, podlahové topení musí být projektováno na konkrétní tloušťku dřeva, plochy, které nejsou rovnoměrně vytápěny podlahovým topením, musí být odděleny dilatační spárou, před nalepením musí být proveden předepsaný topný režim, nejdříve však za měsíc po zabetonování. Náběh topení, zejména při zahájení topné sezony, by měl být pozvolný. Pokud instalujeme laminátovou podlahu, je třeba vybrat takovou, která má označení od výrobce, že je vhodná pro podlahové topení, a při pokládce postupovat podle návodu. Také vinylové podlahové dílce je možné použít pro podlahové topení.

-Monika Smekalová, Dům a zahrada 3/2011-

Foto: www.thinkstock.cz