Hortenzie (Hydrangea) patří k bohatě kvetoucím rostlinám, které dokážou zahrádku výrazně oživit. Její květy sice nevoní, ale o to více lákají oko pozorovatele svým zevnějškem. I když jsou samy o sobě poměrně drobné - jeden trubkovitý kvítek se skládá ze čtyř až pěti lístečků srdíčkovitého tvaru, shlukují se v kulovitá květenství, která lety dorůstají okolo 15 centimetrů. Svěže zelené listy mají obvykle pilovitě vroubkovaný okraj, jejich velikost a tvar se však liší druh od druhu, i když většinou bývají kopinaté. Často jsou porostlé malými chloupky a vždycky vyrůstají vstřícně. Větve bývají porostlé světle hnědou kůrou, později tenkou a v plátech se odlupující borkou.

Barvy květů jsou většinou velmi jemné, často jakoby s lehce našedlým odstínem a pohybují se od bílé přes lehce růžovou, červenou, fialovou nebo dokonce modrou. Zbarvení však není pevně dané, mění se podle vlastností půdy a hnojení.

Tato dřevina pochází z Japonska a Číny, odkud se dostala do Evropy, kde byla od 19. století šlechtěna. Dnes existuje přibližně 90 druhů rodu Hydrangea, které nejčastěji tvoří neopadavé i opadavé keře dorůstající výšky okolo 1,5 m. Vzácnější jsou tři až pět metrů vysoké stromy nebo popínavé dřeviny, jejichž délka dosahuje až 20 m.

K nejznámějším druhům pěstovaným v evropských podmínkách patří hortenzie velkolistá (Hydrangea macrophylla) a hortenzie latnatá (Hydrangea paniculata). Z nich byla vypěstována velká řada kultivarů vhodných pro pěstování na zahradě i v bytě.

Květenství

Zahradní dřeviny u nás rozkvétají podle druhu od konce června a vydrží až do října. Jejich květy si však až zázračně zachovávají tvar i barvu po usušení, takže se z nich můžeme těšit třeba i o Vánocích. Domácí rostliny pěstované v nádobách vykvétají už na jaře.

Na pěstování není náročná - chce jen kyselejší půdu

Pěstování zahradních rostlin není náročné, musíme však pro ně vybrat vhodné místo. Nejlépe se jim daří v polostínu, kde jsou současně chráněny před větrem. Snesou však i větší zastínění, nebo naopak osluněné místo, o to však budou vyžadovat větší zálivku.

Hortenzie potřebují mírně kyselou a do hloubky zrytou humózní půdu s pH mezi 5 až 6,5. Tu si připravíme promícháním kompostu, jílu, močůvky a písku v poměru 4:3:2:1. Raději se ale zajímejme o konkrétní druh, tato směs vyhovuje například hortenzii velkolisté a latnaté, jiné druhy vyžadují půdu ještě kyselejší, takže budeme muset přidat více rašeliny. Kyselost půdy má ostatně i vliv na zbarvení květů, čím kyselejší, tím budou více do modra.

V každém případě se vyvarujme zásadité půdě s jakoukoliv příměsí vápníku, byl by to jejich konec.

Velice důležitá je i zálivka, protože půda okolo těchto rostlin nesmí nikdy úplně vyschnout. Voda má být měkká, nejlépe dešťová nebo alespoň odstátá povrchová. V zimě je třeba zálivku omezit.

Na tvorbu a barvu květu má zásadní význam hnojení, které je třeba provádět od konce zimy, na začátku léta a zejména před nasazením květů. Používáme tekutá minerální hnojiva bez vápníku, osvědčené je například hnojivo na azalky. Pro modré květy existuje speciální hnojivo Floria.

Větší řez tyto rostliny nevyžadují. Stačí, když jim v zimě odstraníme nežádoucí větve.

Některé hortenzie je třeba přes zimu chránit před mrazy. Vhodné jsou například hobliny, shrabané listí, rašelina nebo mulčovací směs. Choulostivé druhy pak můžeme navíc přikrýt chvojím, popřípadě ještě obložit polystyrénem. U všech druhů bez rozdílu se vyplatí alespoň přihrnout kolem kmene zeminu.

Množení je možné řízky

Nejjednodušším způsobem je jarní hřížení. To provedeme tak, že ohneme mladší spodní výhon a u země ho upevníme kolíkem nebo drátem. Pak z něj odstraníme všechny spodní listy a přihrneme mírně vlhkou zemí. Příští rok na jaře se přesvědčíme, zda zapustil kořeny, a pokud ano, odstřihneme ho, vyryjeme a přesadíme. Rychlejším, ale méně jistějším způsobem je množení pomocí vrcholových řízků, které po oddělení ponoříme do růstového hormonu, a pak zasadíme do substrátu.

Choroby a škůdci

Na příliš teplém stanovišti se může snadno vyskytnout padlí nebo mohou rostlinu napadnout svilušky či mšice. Blednutí listů - zvláště u pokojových rostlin, znamená, že je zaléváme příliš vápnitou vodou.

-šum- Foto: www.thinkstock.cz