Ostružiník japonský (Rubus phoeniculasius) se do Evropy dostal, jak už sám název napovídá, z Japonska, jako planá rostlina ale roste také v Číně a v Koreji. V roce 1894 získal osvědčení první třídy od Královské zahradnické společnosti v Anglii, většího rozšíření jako ostatní druhy se ale nedočkal. Hlavním důvodem zřejmě bude, že není v našem klimatu dostatečně otužilý, a proto ho lze úspěšně pěstovat jen v teplejších lokalitách. Na druhou stranu se snad právě proto těší značné oblibě mezi pěstiteli exotického ovoce, jako jsou třeba aktinidie či jiné importované užitkové rostliny.

Oproti volně rostoucím ostružiníkům se liší tím, že jeho výhony nejsou tak pichlavé a můžeme s nimi manipulovat i bez rukavic. Má převislé větve pokryté žláznatými štětinami, a hlavně menším počtem špičatých ostnů, které jsou ve srovnání s jinými druhy kratší.

Jako ostatní ostružiníky a maliníky má typicky široké vejčitě zašpičatělé troj nebo pětičetné listy s nepravidelně pilovitým okrajem, nezaměnitelným bělo až šedoplstnatým lícem a lehkými chloupky na horní straně. Stejně typické jsou i květy objevující se v malých světle růžových latách, ze kterých se vyvinou menší červené plody složené z drobných kuliček. Zvlášť zajímavě pak působí kalich s červenými štětinami, obklopujícími jednotlivé plody, který je u tohoto druhu zvlášť nápadný. Po rozpuku připomíná mořskou hvězdici.

Doba kvetení

Zvláštností tohoto druhu je, že rozkvétá poměrně pozdě. První květy se objevují v červnu a pokračují celý následující měsíc.

Zásady pěstování

Ostružiník japonský patří k nevybíravým užitkovým rostlinám, které se spokojí prakticky s jakýmkoliv druhem půdy. Stačí, když bude kyprá, jinak může být klidně i celá pokrytá trávou. Nejvíce mu vyhovuje polostín, proto by měl být vysazován podél zdí nebo plotů v blízkosti větších stromů. Optimálním pozadím bývají pergoly, po kterých se mohou plazit jeho výhonky. Dbejme však na to, aby na jeho stanovišti příliš neprofukovalo, protože tento druh je o něco choulostivější na chlad.

Hnojení bezprostředně nevyžaduje, ale pokud chceme podpořit jeho růst a velikost plodů, lze ho ošetřit pomocí stimulátoru Bio-Algeen A-90 anebo jiných přípravků na podobné bázi.

Pravidelnou péči můžeme soustředit prakticky jenom na ořezávání odplozených prutů, protože plody nese pouze dvouleté dřevo. Nezapomínejme na to, že každý ostružiník se může pnout po úchytech jako plazivá rostlina, pokud si však tento druh chceme uchovat jako keřík, je třeba odstraňovat i postranní výhony.

Ze škůdců bývají ostružiníky nejčastěji napadány různými druhy mšic, na které platí například Pirimor. Nemocem, jako je šedá hniloba malin, se dá předejít dobrou vzdušností, z fungicidních přípravků pomáhá například Teldor 500 SC nebo Lovral aquaflo aplikovaný ve třech dávkách před začátkem kvetení, po dalším týdnu a v době tvorby plodů či zrání.

Možnosti množení

Množit se mohou jakýmkoliv způsobem s tím, že plodonosných rostlin z výsevu, který provádíme na jaře, se dočkáme mnohem později. První sazenice je proto vždy výhodnější zakoupit u zahradníka.

Dospělé rostliny lze množit pomocí řízků, odebíraných z výhonů i z kořenů. Nejjistější však bývá hřížení, kdy ohnutý šlahoun přihrneme zemí. Po zapuštění kořínků novou rostlinu odřízneme, opatrně vyryjeme a přeneseme na nové stanoviště.

Zajímavosti

Čerstvé ostružiny jsou nejenom chutné, ale i zdravé. Obsahují velké množství vitaminu C, karoteny a oxidanty. Jejich konzumace je vhodná jako prevence proti nemocem z nachlazení a také podpůrný prostředek při jejich léčbě. Konzumací ostružin se nám rovněž zpevňují cévy, a tím pádem se posiluje i mužská potence. Stejně prospěšný bývá i čaj z listů, které můžeme smíchat i s lístky malin a jahodníku.

-šum-

Foto: www.isifa.com, www.thinkstock.cz