Představte si převislé, obvykle dvoubarevné kalíšky, kde roztřepený kalich a trubka mívají jinou barvu nebo odstín než korunní lístky, z jejichž středu visí jako srdce zvonu dlouhý pestík obklopený pylovými tyčinkami. Kdybychom si k nim přimysleli maličkého kolibříka, můžeme si připadat jako v pralese. Tuto představu v nás mohou navodit i menší tmavozelené lístky kopinatého tvaru s výraznou žilnatinou, která může být u některých rostlin umocněna pomalu přecházejícím ztmavením.

K rodu Fuchsia patří přibližně stovka druhů stálezelených i opadavých stromků a keříků i několik vytrvalých bylin. Jejich domovinou jsou horské oblasti Střední a Jižní Ameriky, ale také Nový Zéland. Od 18. století se v Evropě začaly pěstovat jako okrasné rostliny a ve století následujícím se angličtí pěstitelé pustili do jejich šlechtění. Po nich „převzali štafetu“ Francouzi, Němci a zpětně i Američané. Díky jejich úsilí dnes existuje více než 8 000 odrůd a kultivarů a každým rokem se objevují další.

Kvůli přezimování se převážná část fuchsií pěstuje jako přenosné rostliny, ale existují i takové, které lze pěstovat jako trvalky ve venkovní zahrádce. Ty byly vyšlechtěny z fuchsie magellanské (Fuchsia magellanica), která je nejodolnějším druhem tohoto rodu.

Květenství

Fuchsie patří k dlouhokvetoucím rostlinám, které kvetou od začátku léta, obvykle od července až do října. Pokojové rostliny mohou rozkvétat dříve, nebo naopak pokračovat v kvetení i během pozdních měsíců.

O DALŠÍCH ROSTLINÁCH SE DOČTETE TAKÉ ZDE:

Pěstování

Zahradním fuchsiím se bude dařit na mírném sluníčku nebo v polostínu, kde je dobře propustná zem bohatá na kompost. Ideální je západní nebo východní strana domu, kde jsou chráněny před poledním úpalem a zároveň mají dostatek ranního i večerního svitu.

Měli bychom je chránit i před přímými větry a prudkým deštěm. Neprospívá jim také trvale vlhká půda, i když v létě potřebují pravidelnou zálivku a vlahý deštík přímo milují. Voda se však nesmí v půdě dlouho zdržovat, a proto není na škodu udělat drenáž.

Proti promokření je třeba rostliny chránit zejména v zimě. U menších stačí obrácený květináč s průduchy, u vyšších můžeme v chladnějších oblastech udělat kryt.

Pozor si musíme dát také na silné mrazy a zasypat záhon mulčovací kůrou či pokrýt chvojím.

Na jaře je vhodné zastřihnout mladé rostliny asi 7 cm nad zemí, aby znovu obrazily.

S hnojením začínáme, jakmile rostliny začnou rašit, a končíme v závěru srpna, jinak by se vyčerpávaly tvorbou dalších výhonů. Ideální je roztok vícesložkového hnojiva s převahou dusíku.

Množení

Většinou polodřevitými řízky, které odebíráme v průběhu vegetační sezony a necháme zakořenit ve vlhkém prostředí, jako je skleník nebo malý fóliovník při teplotě okolo 20 °C. Kořínky se obvykle vytvoří i ve sklenici s vodou. Méně často semeny, která vyséváme na jaře při teplotě 15 až 24 °C.

Choroby a škůdci

Molice, mšice, svilušky, plíseň Boris a rzi.