Podoba zahrady se začala rodit přibližně před dvanácti lety. Hlavním cílem bylo vytvoření prostoru, který majitelům, jejich dětem i vnoučatům poskytne místo, kde budou chtít trávit čas celý rok. Protože oba majitelé rádi zahradničí a vymýšlejí vlastní projekty, rozhodli se pro úpravu zahrady svépomocí. První roky ale ukázaly, že ne všechna rozhodnutí dopadla šťastně. Oslovili proto zahradní architektku Kateřinu Pospíšilovou, která jim pomohla jejich nápady uskutečnit.

Důležitým úkolem bylo založení různých samostatných, ale navzájem komunikujících zákoutí. Výsledkem je prostor členěný do tematicky odlišně laděných „pokojíků“, ve kterých se dá příjemně relaxovat pod korunami stromů, pěstovat zeleninu a ovoce nebo se koupat. Voda je tu ostatně nepřehlédnutelným středobodem prostoru.

Zahradu si majitelka užívá nejen při ranním cvičení jógy, je to také ideální prostor pro setkávání dnes již tří generací rodiny. Každý si tu najde svoje zákoutí, ať je to klidné místo ve stínu, pohodlná plátěná křesla u vstupu do kuchyně nebo relax pod střechou pergoly s výhledem na rozkvetlé záhony obklopené květinami v nádobách.

Malé plány – velký koncept

Některé detaily na zahradě se vylaďovaly i několik let, například jezírko. Jeho současná podoba se úplně liší od té původní. V prvopočátku měli majitelé v plánu vytvořit jen malou nádrž na shromažďování dešťové vody, která by jim sloužila při letním suchu pro zálivku. Postupně se z malého cíle staly velké plány na jezírko o objemu 16 m³, které by kromě soustředění dešťovky umožnilo i koupání. Jeho nepravidelná kompozice a břehy obložené štípaným kamenem však stále nebyly tím pravým.

Výsledkem nedávné rekonstrukce je mnohem větší koupací jezírko formální kompozice, jehož tvar vychází z průsečíku dvou na sebe navazujících obdélníků. Nic z původní podoby vodní plochy však nepřišlo nazmar. Kámen z břehů majitel využil ke stavbě suché zídky, která dotváří pohled do zahrady nad jezírkem. Dřevo z původní menší terasy doplnila nová drážkovaná prkna, která se brzy barevně perfektně sjednotila. Ačkoliv původně měla červenohnědý odstín typický pro dřevo bangkirai, v současnosti je zdobí přírodní šedavá patina, která připomíná spíše dub nebo modřín. Ani majitelka by se s původními rostlinami rostoucími okolo jezírka jen tak nerozloučila a po rekonstrukci je vysadila zpátky do zahrady.

Kromě toho, že je jezírko centrem letního dění pro celou rodinu, je to také přírodní zrcadlo, které zahradě dodává jiné světlo i atmosféru.

Předzahrádka bez sečení

Bez trávníku si zahradu dovede představit jen málokdo, ovšem mnohdy je jeho absence nakonec výhodou a vcelku originálním řešením. Místní poměrně nekvalitní jílovitá půda, která v létě rychle vysychá, trávníku nepřeje. Majitelé se tedy rozhodli, že zelenému koberci dají prostor jen v zadní části pozemku poblíž jezírka, kde tak nejlépe poslouží i jako herní a sportovní plocha pro vnoučata.

Předzahrádka se tak bez trávníku úplně obešla, čímž se tu výrazně zjednodušila údržba. Prostoru vévodí několik solitérních stromů, všestranné muchovníky (Amelanchier lamarckii), nenáročné borovice kleče (Pinus mugo) a podrost z bíle kvetoucí jarmanky větší (Astrantia major). Té se tu daří natolik, že je potřeba ji redukovat, aby svým bujným růstem z tohoto „vítacího“ prostoru nevytlačila levanduli lékařskou (Lavandula angustifolia) a okrasné trávy. Této trojici navíc skvěle sednou větší kamenné valouny doplněné mulčí z drobného kačírku. Prostor tak působí čistě a neustále uklizeně.

Navíc má svůj půvab i na podzim, kdy už všechny keře a trvalky dokvetou. Právě v této době zaujmou lehké listy trav, stálezelené borovice a muchovníky Lamarckovy. Tyto keře vhodné do ovocné i okrasné zahrady tvoří jedlé plody podobné borůvkám a právě na podzim se převlékají do zářivého oranžově růžového hábitu.

Užitková i pro okrasu

Na pozemku nechybí ani užitková zahrada. Ta už před lety získala pravidelnou formu vyvýšených záhonů položených do plochy s minerálním mulčem. Díky vyvýšení nad terén se záhony dobře udržují a dodávají jedlé zahrádce zajímavé kouzlo. V druhově pestrých záhonech tak vedle sebe rostou různé odrůdy zeleniny a bylinek, ale jen kousek od nich dozrávají také jablka, rybíz, maliny nebo jahody. Protože celá zahrada nabízí dostatek útočišť v podobě košatých korun stromů a keřů, občas se stane, že v soutěži o sklizeň na zahradě zvítězí ptačí obyvatelé. Proto některé roky nezbývá nic jiného než celé keře zakrýt ochrannými sítěmi, aby se například plody muchovníku vůbec stačily dostat do džemu.

Péči o rostliny usnadňuje sud s přečerpanou vodou, díky němuž se nemusí pro vodu na zalévání chodit daleko. Na volných místech v záhonech nedaleké „školky“ mnohdy skončí i rostliny, pro které už není dost místa jinde.

Další informace a fotografie najdete v květnovém čísle časopisu DŮM & ZAHRADA, které vychází 18. dubna.