Vzpomenete si? Ještě před pár lety byly velice populární rustikální dřevěné podlahy, s hodně viditelnými prasklinami a suky. Teď se trend poněkud obrací, lidé začínají dávat přednost o něco klidnějšímu pojetí. Kdybychom to měli vyjádřit čísly od 1 do 5, rustikálním podlahám dáme jedničku, aktuálně frčí krytiny okolo čísla 3.

Kdo se v tom má vyznat?!

Pokud by všichni výrobci dřevěných podlah používali jednotné třídění, už z něj by vám bylo jasné, zda jde o podlahu výrazně rustikální, nebo naopak pohledově co nejčistší, s minimem suků, prasklin a barevných odchylek mezi jednotlivými kusy dřeva. Ale tak to není. Proto se vyplatí podlahu dobře prozkoumat a neřiďte se jen vzorky na prodejně. Jednak toho až tolik neřeknou, v ploše budou opravdu působit jinak (pomůže alespoň fotografie realizace s touto krytinou), a za druhé: netušíte, z jaké části kmene byl právě tento vzorek vyrobený.

Nic to ovšem nemění na faktu, že trvá léta, než strom vyroste, mrkněte na skvělé video.

Zdroj: Youtube

Co stojí víc peněz

Čím je podlaha napohled pestřejší, má více prasklin, suků i barevných tónů, a také čím jsou prkna menší, tím méně za ni zaplatíte. Kdežto pohledově téměř dokonalá monochromatická dřevěná podlaha s malými rozdíly v barvě a kresbě bude stát víc. Proč? Zásadní není rod dřeviny, tedy jde-li o dub, buk, jasan nebo třeba třešeň, ale hlavně to, z jaké části kmene se dřevo použilo. „Pokud chcete vizuálně čistou podlahu v dekoru velké 1-lamely, potřebujete vnitřek kmene. Naopak pro výrobu rustikálnější podlahy v menších formátech lamely lze využít větší část kmene po vnějším obvodu,“ říká specialista Milan Mrkáček ze společnosti Kratochvíl parket profi.

Jak je to s těmi barvami

Zarazilo vás někdy, že když výrobce či prodejce dřevěných podlah nabízí krytiny z jednoho konkrétního rodu dřeviny, je jich spoustu a barevně odlišných, světlejších i tmavších? Bez ohledu na to, zda se bavíme o podlaze dvouvrstvé (obvyklá tloušťka se pohybuje kolem 11 mm), nebo třívrstvé (obvyklá tloušťka je 14 až 15 mm)? Hlavní důvody jsou tři, tak si je proberme.

Příroda a zásah člověka

1. Přírodní podmínky: Stačí si porovnat třeba dub evropský, který je řekněme hnědý, s dubem severoamerickým, ten má nádech dočervena. Podstatná je tedy lokalita, kde strom rostl, vliv tepla, mrazu, světla, živin...

2. Záměrné úpravy dřeva: Mezi ně patří například použité barevné pigmenty, tepelná úprava nebo bělení (zesvětlení).

3. Nezáměrné úpravy: Kdybyste se mohli podívat na jedno prkno, kde bude jedna část nalakovaná a druhá napuštěná olejem, podle odborníka byste určitě viděli barevný rozdíl. A nezapomeňte, že nejde jen o odlišnost napohled, lakované dřevěné podlahy se ošetřují jinak než ty olejované.

Ale stejně bude vždycky platit, že si každá podlaha najde svého kupce. Ať už je světlejší, neutrální, či tmavší.

Když vás trendy nezajímají

Pokud se vám bez ohledů na trendy líbí „echt“ rustikální dřevěná podlaha, naopak si říkáte jen houšť a více kapek, pátrejte po dřevinách, které rostly v co nejdrsnější přírodě. „Například dřevo vystavené extrémním mrazům obsahuje větší množství trhlin a prasklin než dřevo rostoucí v mírných podmínkách,“ upřesňuje Milan Mrkáček. A také se zajímejte o techniky a technologie, které dokážou dodat dřevěné podlaze výraznou patinu a ještě více podtrhnou to, co je dřevu vlastní. Bavíme se o škrábání, řezání, katrování či třeba kartáčování.

Zdroj: kpp.cz