Pohovka ke zdi, skříň ke zdi, křeslo pěkně do rohu. Při zařizování pokoje to často děláme téměř automaticky. Stěny obložíme nábytkem a uprostřed necháme co největší kus volné podlahy, protože místnost pak přece musí vypadat větší. Jenže výsledek může být přesně opačný.
Obývák najednou připomíná čekárnu, křesla jsou od sebe tak daleko, že si přes konferenční stolek skoro musíte mávat, a velká prázdná plocha uprostřed nemá žádný účel. Přitom někdy není potřeba kupovat nový nábytek ani měnit celý interiér. Stačí si dovolit odlepit pár kusů od stěn.
Stěna není magnet
Zvyk stavět nábytek po obvodu místnosti dává na první pohled smysl. Čím více volné podlahy zůstane uprostřed, tím prostorněji by měl pokoj působit. Jenže samotné množství viditelné podlahy není všechno. Důležité je také to, jak jednotlivé kusy nábytku spolupracují a jestli místnost vůbec působí jako jeden celek.
Typickým příkladem je obývací pokoj, kde pohovka stojí u jedné stěny a dvě křesla u protější. Mezi nimi vznikne velká mezera, která sice zůstává volná, ale ničemu příliš neslouží. Když nábytek přiblížíte k sobě, posezení začne působit útulněji a přirozeněji.
VIDEO: Malé prostory umí potrápit, ale také umí být útulné a příjemné
Začněte pár centimetry
Nemusíte hned táhnout pohovku doprostřed obýváku. Už malá mezera mezi nábytkem a stěnou může změnit dojem z celé místnosti. Sedačka přestane vypadat, jako by byla ke zdi přilepená, a uspořádání získá trochu lehkosti. Je to drobnost, kterou navíc můžete vyzkoušet bez jediné koruny.
Máte-li místa více, zkuste být odvážnější. Pohovku můžete posunout dál do pokoje a za její záda postavit úzkou konzoli, lampu nebo třeba větší rostlinu. Najednou vznikne další vrstva interiéru a prostor, který dříve končil opěradlem přitisknutým ke zdi, dostane úplně jinou hloubku.
Udělejte si malý experiment
Než začnete stěhovat všechno, co unesete, vyberte si jeden větší kus. Nejlepší bývá právě pohovka nebo křeslo. Posuňte ho, projděte se po místnosti a chvíli se na nové uspořádání dívejte. Fotografie z telefonu vám někdy ukáže proporce pokoje lépe než pohled, na který jste roky zvyklí.
Při přesouvání si hlídejte hlavně několik věcí:
- zda se mezi nábytkem stále pohodlně prochází,
- jestli se posezení nerozpadá na několik příliš vzdálených ostrůvků,
- zda nábytek neblokuje dveře, okno nebo jinou přirozenou cestu,
- jestli má konferenční stolek logickou návaznost na pohovku a křesla,
- zda po přesunutí nevznikla jiná hluchá místa, se kterými si nevíte rady.
Není tedy potřeba měřit každý centimetr podle univerzální poučky. Pokoj má především fungovat pro lidi, kteří v něm žijí. Jestli při cestě pro kávu pokaždé narazíte kolenem do křesla, designový experiment se zkrátka nepovedl.
Nábytek umí rozdělit pokoj
Ve větších místnostech je škoda využívat pouze jejich okraje. Pohovka stojící volněji v prostoru může například nenápadně oddělit obývací část od jídelny. Křeslo s lampou zase vytvoří čtecí kout, aniž byste kolem něj museli stavět příčku nebo kupovat další skříň.
Právě tak vznikají menší funkční zóny, které velký pokoj opticky uspořádají. Namísto jedné rozlehlé plochy s nábytkem rozmístěným po obvodu získáte několik míst, která mají jasný účel. A paradoxně může takto zařízený prostor působit promyšleněji než místnost s obrovským prázdným středem.
A co malý obývák?
Tady už je potřeba trochu ubrat na odvaze. V pokoji, kde se počítá každý centimetr, může být pohovka u stěny jednoduše nejrozumnějším řešením. Nemá smysl ji násilně posouvat doprostřed jen proto, že to dobře vypadá na fotografiích prostorných interiérů.
Ani malý pokoj ale nemusí automaticky znamenat nábytek nalepený po celém obvodu. Zkuste nejprve pár centimetrů a sledujte, co to udělá. Někdy překvapivě zjistíte, že místnost nepůsobí menší, ale naopak méně stísněně a lépe uspořádaně.
Pozor na cestu kolem nábytku
Při zařizování se snadno necháme unést tím, jak pokoj vypadá z jednoho místa. Jenže doma se hlavně pohybujeme. Cesta od dveří k pohovce, od pohovky k oknu nebo třeba z obýváku do kuchyně by proto neměla připomínat slalom mezi stolkem a křeslem.
Než nové rozmístění definitivně schválíte, několikrát se po místnosti normálně projděte. Otevřete dveře, sedněte si, sáhněte po věcech, které běžně používáte. Teprve při obyčejném provozu poznáte, jestli jste vytvořili příjemnější pokoj, nebo jen hezkou překážkovou dráhu.
Někdy má stěna vyhrát
Žádné pravidlo samozřejmě neříká, že nábytek u zdi je špatně. Postel v malé ložnici, knihovna, komoda nebo sedačka v úzkém obýváku mohou mít právě tam své nejlepší místo. Smyslem není odsunout všechno za každou cenu, ale přestat stěnu považovat za povinnou cílovou stanici každého kusu nábytku.
Až se tedy příště rozhlédnete po obýváku a budete mít pocit, že mu něco chybí, nemusíte hned otevírat katalog s novým nábytkem. Nejdřív zkuste ten současný trochu rozhýbat. Pár centimetrů nic nestojí – a pokud se vám výsledek nebude líbit, cesta zpátky ke zdi je naštěstí velmi krátká.
