Rytmus hraje v interiéru stejně významnou roli jako v hudbě. Prostor přehledně člení, mění jeho měřítko a dává mu jasný řád. Typickým příkladem rytmu v architektuře je opakování oken a dekorativních architektonických prvků na fasádách historických staveb.

V interiéru se nejčastěji rytmicky opakují schodišťové stupně, nábytkové sekce, prvky zábradlí nebo obrazy na stěně. 

Uvnitř jako venku

V exteriéru staveb hraje rytmus hlavní roli, v interiéru však není jeho úloha o nic menší. Například řada oken ve stěně obytné místnosti stejně jako řada dveří na chodbě nebo vikýře v podkroví mají zásadní vliv na vnímání prostoru a vytvoření nejsilnějšího a rozhodujícího dojmu.

Vložení kontrastních prvků nebo barevných pruhů do monotónní plochy podlahy v dlouhé chodbě podobně jako stěna členěná rytmicky řazenými okny či barevnou výmalbou interiér příjemně oživí a vtiskne mu řád. Ten v místnosti vždy vyvolává pocit stability, jistoty a uklidňující předvídatelnosti.

Rytmus je pravidelné střídání alespoň dvou rozdílných prvků či motivů v ploše nebo prostoru. V architektuře ho vytváří opakování architektonických prvků a mezer.

Pravidelné rytmické střídání prvků a mezer obohacuje celek o důvěryhodnost a přesvědčivost, kterou náhodné řazení postrádá.

Obrazy a výtvarná díla

Promyšlené řazení výtvarných děl přirozeně přitahuje pozornost a delší stěnu dokáže efektně rozčlenit. Na menších plochách efektně působí jen pár obrázků. Dvojice vždy vypadá zajímavěji nežli samostatný obraz, pokud nejde o výrazný solitér. Na rozdíl od klidného výrazu dvojice vyzní trojice dynamičtěji, ačkoliv i ona v sobě nese uklidňující rovnováhu symetrie.

Ve větší skupině vypadají obrázky stejné velikosti s podobnou barevností, žánrem i rámem velmi úpravně a kompaktně. Různorodá díla, která jen volně propojuje téma, technika nebo barevnost, vyznívají atraktivně, živě a méně formálně.

Barevné členění

Pomocí rytmického řazení barev lze vytvořit výtvarně působivý celek. Typickým příkladem jsou barevné dekorativní závěsy lemující řadu oken. Nejlépe vyniknou v historickém interiéru na původních oknech s jemně profilovanými rámy vedoucích do staré, pečlivě udržované zahrady.

Závěsy respektující historickou paměť budovy i velikost oken jsou ozdobně řasené, z luxusních, bohatě vzorovaných látek, jejichž krásu podtrhují dekorativní detaily – střapce nebo paspulky.

Další příklad představují barevné pruhy na stěnách, ať už jako součást výmalby, nebo vzor designové tapety. Orientace a šířka pruhů výrazně ovlivňuje vnímání prostoru a pomáhá ho opticky tvarovat, případně korigovat – vodorovné pruhy ho opticky rozšiřují, svislé zvyšují. Účinek rytmu v interiéru vždy násobí opakování ve změněném měřítku.

Světelná kouzla

Drobná a výkonná svítidla zabudovaná v sádrokartonových podhledech oživují chodbu „řetízkem“ světelných bodů zdůrazňujícím linii pohybu. Někdy se sdružují do efektních dvojic nebo pravidelný rytmus naruší větší svítidlo upozorňující na vstup do navazujících místností.

Velmi zajímavě působí kombinace rytmů nástěnných dekorativních svítidel a výtvarných děl, která se harmonicky doplňují. Originálního výrazu lze v širších chodbách dosáhnout řazením několika stojacích lamp jednoduchého tvaru za sebou.

Samostatnou kapitolu tvoří závěsná svítidla nad jídelním stolem, snídaňovým pultem nebo kuchyňským ostrůvkem, kam vnášejí rytmus skupinou světelných zdrojů na společné liště, případně prostým opakováním designově výrazných stínidel.

Zábradlí jako výtvarný prvek

Konstrukce schodišťového zábradlí je tradičním prvkem, na kterém se rytmus v interiéru uplatňuje již dlouhá staletí. V historických objektech hraje pravidelný rastr tyčových prvků klíčovou dekorativní roli.

Kromě toho, že přirozeně zjemňuje měřítko schodišťové haly, je tradiční zábradlí výtvarným prvkem, který interiér obohacuje o zdobný detail a dokresluje jeho styl. Zatímco v rodinných domech se častěji uplatňuje zábradlí soustružené ze dřeva, v nájemních činžovních domech se používá spíše subtilnější kovové.

V moderních rodinných domech a loftových bytech se zábradlí dekorativní funkce dobrovolně vzdává – transparentní skleněné desky se snaží maximálně splynout s okolím, aby naplno vyzněla tvarově čistá a esteticky dokonalá konstrukce schodiště.

Trámy: Ano, či ne?

Staré dřevěné stropní trámy určují první dojem i atmosféru interiéru. Ponechané v původní barevnosti, nebo dokonce s ručně malovaným dekorem se přirozeně stávají ústředním prvkem prostoru.

Zachovaný rákosový podhled svými jemnými nerovnostmi koresponduje s nedokonalostí ručně tesaných trámů. Pokud je porušený nebo nestabilní, lze ho nahradit sádrokartonovými deskami, jejichž hladká plocha vytvoří s hrubě opracovanými trámy zajímavý kontrast.

Ve starších venkovských staveních s malými okny prospěje stropu krycí nátěr světlé barvy, který interiér prosvětlí, dodá mu novou energii a svěží vzhled. V městských bytech původní stropní trámy často i s podhledem zmizí pod úhledným sádrokartonovým obkladem. Tento přístup dodá historickému interiéru moderní čistý výraz.

Přiznané sloupy

Kromě stropních trámů, střešních vazníků nebo krokví se v obytném interiéru uplatní také rytmus vytvořený řadou sloupů. Vzhledem ke stavební typologii obytných objektů se v novostavbách vyskytují velmi vzácně.

V loftových bytech bývalých průmyslových objektů lze nalézt elegantně odlehčené sloupy z ocelových traverz. V interiéru jsou zpravidla přiznané, opatřené novým nátěrem, který respektuje jejich industriální výraz a nechá vyniknout detaily kovových nýtů.

Střechy revitalizovaných skladů zase podpírají robustní betonové sloupy, průvlaky a trámy. Zděné sloupy jsou doménou venkova, kde jsou k vidění ve velkoryse adaptovaných stodolách nebo hospodářských staveních. Sloupy jsou každopádně výraznými architektonickými prvky, které svými vertikálami interiér dynamizují.

Nábytek má rád opakování

Minimalistický nábytek čistých strohých tvarů rád využívá efektu násobného opakování. Například několik hlubokých zásuvek vytvoří pod plánovanou televizí elegantní horizontálu s dostatkem úložného prostoru. Trojice otevřených boxů slouží nejčastěji jako příruční knihovna nebo snadno dostupný výstavní prostor v dětských pokojích.

Řada jídelních židlí po obou stranách stolu přirozeně a efektně rytmizuje jídelnu. Například subtilní ohýbaná konstrukce klasických thonetek působí i v násobném počtu velmi dekorativně.

Aby řada moderních židlí utilitárních tvarů nevyzněla nudně, snaží se ji designéři v souladu se současnými trendy oživit vložením židlí jiné barvy, tvaru, nebo dokonce stylu. V uměleckých a bohémských interiérech set jídelních židlí obvykle nahrazuje pestrá a nesourodá sbírka.

 Tipy, které vám usnadní život

  1. Rytmus v interiéru rozvíjejte – řadu oken v dlouhé chodbě doplňte kontrastními roletami či závěsy nebo v chodbě zdůrazněte jejich opakování pomocí barevně odlišné dlažby na podlaze.
  2. Pro maximální vyznění artefaktů je rozhodující způsob prezentace. Uspořádání proto přenechejte profesionálům v galeriích – tvoří totiž nejméně polovinu výsledného dojmu!
  3. Pro estetický vliv pruhů v interiéru je kromě měřítka klíčová orientace – vodorovné působí klidně a vertikální dynamicky. Výsledný účinek závisí jen na vaší volbě.
  4. Nad velký obdélný jídelní stůl rozhodně patří dvě nebo tři svítidla spíše nežli jedno – nejenže lépe osvětlí stolní desku, ale současně výrazně lépe vypadají.
  5. Staré litinové zábradlí s oblým dřevěným madlem si rozhodně zaslouží renovaci, za kterou se odmění nadčasovou krásou.
  6. Staré trámy v interiéru jsou výhra! Jejich nenásilné začlenění místnosti prospěje: do romantického nebo rustikálního stylu přirozeně zapadnou a strohé linie minimalistického stylu jejich drobné nedokonalosti příjemně vyváží.
  7. Dřevěné nebo ocelové sloupy v interiéru neobkládejte a ponechejte je přiznané. Prostor s nimi získá osobitou atmosféru.
  8. Samostatná skříňka nebo police na stěně působí fádně – zajímavěji vždy vyzní dvojice polic stejně jako trojice nebo čtveřice skříněk.

Tento článek jste mohli najít v časopisu Dům&Zahrada č. 4/2024.
Zdroj: Dům&Zahrada

Související články