Každý rodič, který se stará o nezletilé dítě, dobře ví, jak rychle se mohou změnit jeho finanční nároky. Nový školní rok, volnočasové aktivity, zdravotní potřeby – to vše znamená zvýšené výdaje. Problém nastává, když se tato změna stane, ale rodič žádá o navýšení výživného s určitým zpožděním. Mělo by být v takové situaci dítě o tyto peníze ošizeno? Podle rozhodnutí Ústavního soudu nikoliv.
Podívejte se na častý omyl týkající se výživného:
Ochrana dítěte na prvním místě
Hlavním důvodem pro zavedení zpětného doplacení výživného je zajištění dostatečné ochrany dětí. Potřeby dětí jsou dynamické a mohou se rychle měnit, a proto by i výživné mělo reagovat na tyto změny. Pokud dojde ke zvýšení nákladů, ale rodič, který se o dítě stará, nepožádá o zvýšení okamžitě, mělo by být možné nárokovat doplacení zpětně – a to až tři roky zpět od okamžiku podání návrhu.
Zpětné zvýšení výživného by mělo být automatické
Rozhodnutí Ústavního soudu: Přelom pro rodiče
V posledních letech se obecné soudy stavěly ke zpětnému určování výživného skepticky. Důvody byly různé – například argument, že rodič nepožádal o zvýšení včas nebo že tento krok neprojednal nejdříve s druhým rodičem. Ústavní soud však jasně řekl, že zpětné doplacení by mělo být standardem, pokud je prokázáno, že potřeby dítěte se změnily a zvýšené náklady byly důvodné.
Kdy je zpětné doplacení možné?
Nároky na zpětné výživné mohou vzniknout v okamžiku, kdy dojde k významné změně v životě dítěte. Typickým příkladem je přechod na střední školu, kdy se mohou náklady rodiny rapidně zvýšit. Rozhodnutí Ústavního soudu přitom zohledňuje fakt, že je nesprávné, aby bylo dítě postihováno za zpoždění podání žádosti ze strany rodiče. Dítě není vinno, a mělo by tedy být chráněno, i když došlo ke změně pozdě.
Proč by zpětné doplacení mělo být normou?
Klíčovým argumentem je právo dítěte na uspokojení jeho životních potřeb. Náklady na výchovu, vzdělání a další aspekty života dítěte jsou reálné a nelze je ignorovat jen proto, že jeden z rodičů neměl možnost požádat o navýšení včas. Zpětné doplacení výživného by mělo být považováno za běžné, ne za výjimku.
Individuální posouzení je nutnost
I přesto, že Ústavní soud stanovil jasná pravidla, soudy by se měly nadále dívat na každý případ individuálně. Nároky na zpětné výživné musí být spravedlivé a brát ohled na finanční možnosti obou rodičů. To, že se změnily potřeby dítěte, neznamená automaticky, že je vždy možné a spravedlivé výživné doplatit.
Sledujte nás v Google Zprávách