Žít z invalidního důchodu není snadné – a pokud vám byl přiznán první stupeň, může to být doslova boj o přežití. Zatímco důchody druhého a třetího stupně rostou relativně svižně, ten první jako by přešlapoval na místě. A čím větší rozdíly, tím tvrdší realita pro ty nejzranitelnější. Co se vlastně děje? A má tenhle vývoj nějaké řešení?
Jak ušetřit peníze z výplaty: 6 tajemství úspěchu
Co ovlivňuje výši invalidního důchodu
Invalidní důchod není jeden univerzální balík peněz. Záleží na celé řadě faktorů – rozhodují předchozí příjmy, doba pojištění, a hlavně přiznaný stupeň invalidity. A právě tady začíná ten zásadní problém: rozdíly mezi stupni nejsou jen symbolické, ale čím dál víc zásadní.
Zatímco třetí stupeň invalidity znamená pokles pracovní schopnosti o víc než 70 % a obvykle i nemožnost pracovat, první stupeň značí pokles jen o 35–49 % – a tedy předpoklad, že člověk bude ještě nějak výdělečně činný. Ale co když není? Co když zdravotní stav sice nedosahuje „potřebného“ minima pro vyšší stupeň, ale zároveň neumožňuje plnohodnotně pracovat?
Čísla mluví jasně: První stupeň ztrácí tempo
Podle statistik ČSSZ byl v roce 2010 průměrný invalidní důchod prvního stupně 6 140 korun, zatímco v roce 2024 činí 9 906 korun. To je nárůst o 61,3 %. Na první pohled slušné, ale když se podíváme na třetí stupeň, tam došlo ke zvýšení o téměř 80 % – z 9 656 korun na 17 325 korun. Rozdíl je tedy víc než 7 000 korun měsíčně.
A poměrově? V roce 2010 tvořil důchod prvního stupně 92 % důchodu druhého stupně. V roce 2024 už jen 84,6 %. U třetího stupně je to ještě horší – pokles ze 63,6 % na pouhých 57,2 %.
Kdo na to doplácí? Ti, co nemůžou pracovat
Nejvíc ohroženi jsou ti, kteří sice „papírově“ mají první stupeň invalidity, ale jejich reálný zdravotní stav jim práci neumožňuje. Nebo si zvládnou přivydělat jen minimálně – často na zkrácený úvazek, v méně kvalifikovaných pozicích a za málo peněz.
Navíc si lidé s prvním a druhým stupněm invalidity „nevydělávají“ ani na budoucí starobní důchod, pokud neodvádějí sociální pojištění z výdělečné činnosti. Pouhé pobírání invalidního důchodu se do důchodového pojištění nepočítá. A to je další rána.
Valorizace? Spíš kosmetika než pomoc
Zvyšování důchodů je sice pravidelné, ale valorizace více pomáhají vyšším důchodům. Tím pádem se nůžky dál rozevírají. Když se přidá třeba 500 korun plošně, je to pro někoho 3 %, ale pro jiného 7 % jeho příjmu. Výsledkem je, že i při stejném navýšení chudí chudnou víc než bohatší.
Navíc mimořádné valorizace v posledních letech často řešily hlavně vysokou inflaci – ale neřešily strukturální problémy systému. A ten má jednu základní slabinu: první stupeň invalidity se dlouhodobě podceňuje.
Co s tím? Práce, nebo změna systému
Lidé s invaliditou prvního stupně mají stále možnost pracovat – a často musí, pokud chtějí přežít. Jenže ne každý má zdravotní stav, který to dovolí. A i když práci mají, málokdy je to práce dobře placená nebo stabilní.
Řešením by mohlo být přehodnocení výpočtu důchodů nižších stupňů invalidity, větší podpora v zaměstnávání osob se sníženou pracovní schopností nebo třeba započítávání této doby pro účely starobního důchodu, jako je tomu u třetího stupně.
Zdroje:
- Sofie Dvořáková,
- Dům & Zahrada,
- cssz.cz,
- e15.cz