Co dělat, abyste nespadli

Existuje jen několik rad - a co je nejhorší, všechny jsou velmi banální. Dávat si pozor, nosit boty se strukturovanou podrážkou a vyhýbat se svahům. Univerzita v americkém Milwaukee má lepší radu, doporučuje lidem, aby při došlapování na kluzký terén dávali nohy víc dopředu, a drželi tak těžiště pod sebou; většina pádů totiž nastává, když se těžiště přesune vzad. Pády dozadu jsou také bolestivější a nebezpečnější. Dělejte co nejkratší kroky, první noha by přitom měla sloužit jako průzkumník, který testuje klouzavost terénu, druhá noha by se k ní měla co nejrychleji dotahovat.

Zkuste se také vyhnout těžším zavazadlům. Překvapivě jsou horší batohy než nákupní tašky nesené v rukou. Pokud se vám změní těžiště směrem dozadu, může pád přijít mnohem snadněji, než byste věřili. Pokud budete mít volné ruce, můžete lépe „chytit balanc“. Důležité jsou také sluneční brýle. Od sněhu a ledu se světlo odráží, což znesnadňuje orientaci, a člověk tak snadno přehlédne potenciální nebezpečí před sebou.

Co dělat, když padáte

Nejčastěji poškozeným místem při zimních pádech jsou ruce a na druhém místě nohy. Proto se při pádu snažte zabránit svým reflexům, tlumit pád rukama. Jak se nám ruka dostane pod tělo, hrozí nejen vymknutí, ale bohužel často i zlomenina. Pokud se vám to podaří, hrozí vám maximálně naražený bok nebo potlučená sedací partie, zlomenina je výrazně horší variantou.

Ruce by se měly starat o citlivá a zranitelná místa. Při pádu by tedy měly chránit hlavu, případně páteř. Brada by při pádu měla být zatažena ke krku - rozhodně by neměla udeřit vší silou o chodník nebo obrubník.

Nejnebezpečnější místa

Podle statistik existují tři nejrizikovější místa:

  1. Vystupování z auta. Pokud vystupujete z vozu, nejste ještě většinou připraveni na venkovní prostředí. Člověk nečeká mráz, je trošku dezorientovaný, a snadno tak ztratí koncentraci. Při vystupování z automobilu byste se vždy měli držet dveřní konstrukce vozu.
  2. Místa s převýšením. Jedna z nejčastějších příčin pádu je neočekávaný příchod jiné výšky terénu. Stává se to při vstupu na chodník, při scházení z něj, ale třeba také při překonávání různých terénních nerovností. Náš mozek očekává, že noha došlápne na stejně vysoké místo, jaké druhá noha opustila. Pokud nedostane varovný signál od očí, že se blíží jinak vysoký terén, není schopen včas zareagovat. Důsledkem je pád.
  3. Schody. Kombinují minulý příklad s místem, které se špatně uklízí, díky stínu, který schody vrhají, se tu navíc led dobře usazuje. A je nenápadný. Na všech třech typech byste měli dbát zvýšené bezpečnosti.

S nastupujícími mrazy narůstá počet osob zraněných pádem na neupraveném chodníku. Dle § 27 odst. 3 zákona 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích za stav chodníku odpovídá jeho vlastník. Protože je ale vlastníkem chodníků většinou obec, leží odpovědnost za vznik případné škody právě na ní.

Přímá odpovědnost za škodu způsobenou pádem chodce na zledovatělém chodníku vyplývá z občanského zákoníku, který stanovuje odpovědnost každému, kdo škodu způsobí porušením právní povinnosti. Tato právní povinnost je spatřována právě ve výše zmíněném zákoně s ohledem na povinnost počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám zejména na zdraví a na majetku ve smyslu § 415 občanského zákoníku.

Bohužel se ale v praxi setkáváme s případy, kdy se chodec zraní na chodníku, obrátí se na majitele komunikace, ten dále odkáže na jednání s pojišťovnou a pojišťovna začne od chodce žádat až téměř nesplnitelné množství dokumentace či svědeckých výpovědí. Nakonec vše skončí tak, že pojišťovna klientovi zašle naoko lítostný dopis s tím, že ji nastalá situace mrzí, ale nemůže mu pomoci.

Co radí experti?

Sdružení Spotřebitel.net v těchto případech radí, aby se takto poškozený chodec nedal odbýt a opětovně se obrátil na majitele komunikace se svým nárokem. Majitel komunikace dle našeho názoru nemůže přenášet důsledky nedokonalé pojistné smlouvy na občany.