Vítejme v době kamenné (asi 600 000 - 250 000 let před n.l.), kdy naši předchůdci bydleli v jeskyních a nejcennějším materiálem pro ně byl kámen. Čas se však nezastaví a s ním ani vývoj člověka. Po době kamenné nastala doba ledová a po době ledové se samotný vývoj pohnul mílovými kroky v před. Tato doba se nazývá dobou neolitu (asi 7000 - 3 500 let před n.l.) a zde se již začíná vyvíjet architektura, jak světská tak i kultovní. Pro stavbu domů si zvolil neolitický človíček dřevo a hlínu, pro stavbu kultovních pak kámen (pro jeho trvanlivost). Obytné domy měli půdorys ve tvaru obdélníku a ve své podstatě to byla vyhloubená jáma, zastřešená kůžemi a obehnaná dřevěnými nosnými kůly, které byly obmotány proutím a omazány hlínou, a tak tvořily stěny domu. Ve starověku vývoj architektury již probíhal podle kultury a dostupných materiálů jednotlivých zemí, jako materiál byl nejčastěji využíván kámen a pro obytné domy cihly či dřevo. Podobně tomu bylo i ve středověku. Architektura byla podřizována především víře, nejvýrazněji pak v gotice. Renesance již však prosazuje pohodlí a nároky člověka a také mu vše přizpůsobuje. U renesančních domů byl oblíben čelní štít, který byl mnohdy falešný, též byl oblíben zgrafitos (rytí do omítky na omítku základní), který zdobil fasádu domu. Pro naší dobu jsou charakteristické panelové domy a rodinné domky, které nepodléhají žádným uměleckým směrům. Současná architektura se spíše zaobírá stavebním materiálem. Dnes k tomu, aby vznikla stavba není zapotřebí jen cihel, dřeva či kamene, dnes je mnoho nejrůznějších materiálů z kterých lze postavit dům a výjimku netvoří ani plast.